http://wiki.sps-pi.cz/api.php?action=feedcontributions&feedformat=atom&user=Tkouba 2026-04-06T11:53:34Z Příspěvky MediaWiki 1.42.1 http://wiki.sps-pi.cz/index.php?title=Rozd%C4%9Blen%C3%AD_elektronick%C3%BDch_pam%C4%9Bt%C3%AD&diff=4991 2010-06-11T08:35:59Z

<p>Tkouba: </p> <hr /> <div>Paměti můžeme dělit z různých hledisek podle vlastností, materiálu, rychlosti a podobně.<br /> <br /> <br /> == Podle materiálu a fyzikálních principů ==<br /> *'''magnetické''' – založené na magnetických vlastnostech materiálu, informaci uchovává směr magnetizace.<br /> *'''optické''' – využívá optických vlastností materiálu, např. odraz světla.<br /> *'''polovodičové''' – využívá vlastností polovodičových tranzistorů, buď se realizují klopnými obvody (technologie TTL), nebo obnovováním elektrického náboje (CMOS)<br /> *'''magnetooptické''' – pomocí světla (laser) se mění magnetické vlastnosti materiálu<br /> *'''feritové''' – jako nosič jednoho bitu je používáno feritové jádro o rozměru cca 0,8 mm, magnetická orientace se překlápí proudovým impulsem (zastaralé)<br /> *'''paměť se zpožďovací linkou''' – využívá pomalejšího průchodu vlny speciálním prostředím<br /> <br /> <br /> == Podle závislosti na napájení ==<br /> *'''napěťově závislé (volatilní)''' – pro uchování a přístup k informacím potřebuje paměť napájecí napětí, při odpojení se informace ztrácí<br /> *'''napěťově nezávislé (nevolatilní)''' – potřebuje napájení pro činnost (čtení, zápis), ale při odpojení napájení se informace uchová<br /> <br /> <br /> == Podle přístupu ==<br /> *'''RAM (Random Access Memory)''' – s libovolným přístupem, doba přístupu k obsahu není závislá na umístění (adrese). Počítačové disky jsou považovány za paměti typu RAM, i když to není přesné.<br /> *'''sekvenční''' – doba přístupu k obsahu je závislá na umístění, například páska<br /> *'''asociativní''' – adresovaná obsahem, adresou je klíčová hodnota ukládaná s informací<br /> *'''sériový''' – například fronta FIFO<br /> <br /> <br /> == Podle schopnosti zápisu ==<br /> *'''RWM (Read Write Memory)''' – Paměť pro zápis i čtení (Termín RAM obvykle označuje tento typ paměti - název RWM se neuchytil).<br /> *'''ROM (Read Only Memory)''' – Paměť pouze pro čtení. Informace je do paměti uložena jednorázově při výrobním procesu.<br /> *'''PROM (Programmable Read Only Memory)''' – Paměť se vyrobí bez informace a pomocí speciálního zařízení (programátor) si ji naprogramuje uživatel.<br /> *'''EPROM (Eraseable Programmable Read Only Memory)''' – Paměť je možné vymazat speciálním způsobem (např. ultrafialovým zářením) a znovu přeprogramovat.<br /> *'''WMM (Write Mostly Memory), někdy uváděna jako WOM (Write Only Memory)''' – Při provozu je používána jen pro zápis, informace je čtena jednorázově na konci provozního cyklu. Mívá speciální využití (černá skříňka).<br /> *'''WOM (Write Only Memory)''' – Nerealizované nesmyslné zařízení, jež se stalo součástí inženýrského folklóru.<br /> *'''EEPROM (E2PROM) (Electric Erasable PROM)''' – Obdoba EPROM, mazání však probíhá pomocí elektrického „impulsu,“ maže se buňka po buňce. Počet zápisů je omezen – cca 100 000 přepisů.<br /> *'''Flash EPROM (Paměť EPROM s rychlým mazáním)''' – Obdoba EEPROM, mazání však probíhá po blocích buněk. Lze ji smazat pouze celou (1ms) nebo po částech – ne po jednotlivých buňkách. Má výrazně omezený počet zápisů - cca 1000<br /> <br /> Všechny paměti xROM jsou statické a Non-Volatile – jednou zapsaná informace zůstává trvale uložena. Volatilita je schopnost paměťové buňky udržet si informaci i bez napájení.<br /> <br /> <br /> == Podle určení ==<br /> *'''Vnitřní paměť (primární)''' <br /> *Akumulátor - registr v procesoru o velikosti délky slova CPU (8, 16, 32, 64 bitů), může být rychlejší než ostatní registry (kratší kód instrukcí). S akumulátorem pracuje většina instrukcí (aritmetické a logické operace)<br /> *Registry procesoru - několik (až desítky) registrů. Je to součást procesoru. Ukládá operandy a výsledky aritmetických a logických operací.Je to nejrychlejší paměť připojená k procesoru (stejně rychlá, jako procesor).<br /> *Cache - Používají se pro urychlení komunikace s pamětí. Mají rychlou statickou paměť. U novějších procesorů velikost stovky kB až MB. Obsahuje více úrovní, přičemž číslo určuje vzdálenost od procesoru.<br /> <br /> [[http://cs.wikipedia.org/wiki/Elektronická_paměť]]</div>

Tkouba http://wiki.sps-pi.cz/index.php?title=Rozd%C4%9Blen%C3%AD_elektronick%C3%BDch_pam%C4%9Bt%C3%AD&diff=4984 2010-06-11T08:33:05Z

<p>Tkouba: Založena nová stránka: Paměti můžeme dělit z různých hledisek podle vlastností, materiálu, rychlosti a podobně. == Podle materiálu a fyzikálních principů == *&#039;&#039;&#039;magnetické&#039;&#039;&#039; – …</p> <hr /> <div>Paměti můžeme dělit z různých hledisek podle vlastností, materiálu, rychlosti a podobně.<br /> <br /> <br /> == Podle materiálu a fyzikálních principů ==<br /> *'''magnetické''' – založené na magnetických vlastnostech materiálu, informaci uchovává směr magnetizace.<br /> *'''optické''' – využívá optických vlastností materiálu, např. odraz světla.<br /> *'''polovodičové''' – využívá vlastností polovodičových tranzistorů, buď se realizují klopnými obvody (technologie TTL), nebo obnovováním elektrického náboje (CMOS)<br /> *'''magnetooptické''' – pomocí světla (laser) se mění magnetické vlastnosti materiálu<br /> *'''feritové''' – jako nosič jednoho bitu je používáno feritové jádro o rozměru cca 0,8 mm, magnetická orientace se překlápí proudovým impulsem (zastaralé)<br /> *'''paměť se zpožďovací linkou''' – využívá pomalejšího průchodu vlny speciálním prostředím<br /> <br /> <br /> == Podle závislosti na napájení ==<br /> *'''napěťově závislé (volatilní)''' – pro uchování a přístup k informacím potřebuje paměť napájecí napětí, při odpojení se informace ztrácí<br /> *'''napěťově nezávislé (nevolatilní)''' – potřebuje napájení pro činnost (čtení, zápis), ale při odpojení napájení se informace uchová<br /> <br /> <br /> == Podle přístupu ==<br /> *'''RAM (Random Access Memory)''' – s libovolným přístupem, doba přístupu k obsahu není závislá na umístění (adrese). Počítačové disky jsou považovány za paměti typu RAM, i když to není přesné.<br /> *'''sekvenční''' – doba přístupu k obsahu je závislá na umístění, například páska<br /> *'''asociativní''' – adresovaná obsahem, adresou je klíčová hodnota ukládaná s informací<br /> *'''sériový''' – například fronta FIFO<br /> <br /> <br /> == Podle schopnosti zápisu ==<br /> *'''RWM (Read Write Memory)''' – Paměť pro zápis i čtení (Termín RAM obvykle označuje tento typ paměti - název RWM se neuchytil).<br /> *'''ROM (Read Only Memory)''' – Paměť pouze pro čtení. Informace je do paměti uložena jednorázově při výrobním procesu.<br /> *'''PROM (Programmable Read Only Memory)''' – Paměť se vyrobí bez informace a pomocí speciálního zařízení (programátor) si ji naprogramuje uživatel.<br /> *'''EPROM (Eraseable Programmable Read Only Memory)''' – Paměť je možné vymazat speciálním způsobem (např. ultrafialovým zářením) a znovu přeprogramovat.<br /> *'''WMM (Write Mostly Memory), někdy uváděna jako WOM (Write Only Memory)''' – Při provozu je používána jen pro zápis, informace je čtena jednorázově na konci provozního cyklu. Mívá speciální využití (černá skříňka).<br /> *'''WOM (Write Only Memory)''' – Nerealizované nesmyslné zařízení, jež se stalo součástí inženýrského folklóru.<br /> *'''EEPROM (E2PROM) (Electric Erasable PROM)''' – Obdoba EPROM, mazání však probíhá pomocí elektrického „impulsu,“ maže se buňka po buňce. Počet zápisů je omezen – cca 100 000 přepisů.<br /> *'''Flash EPROM (Paměť EPROM s rychlým mazáním)''' – Obdoba EEPROM, mazání však probíhá po blocích buněk. Lze ji smazat pouze celou (1ms) nebo po částech – ne po jednotlivých buňkách. Má výrazně omezený počet zápisů - cca 1000<br /> <br /> Všechny paměti xROM jsou statické a Non-Volatile – jednou zapsaná informace zůstává trvale uložena. Volatilita je schopnost paměťové buňky udržet si informaci i bez napájení.<br /> <br /> <br /> == Podle určení ==<br /> *'''Vnitřní paměť (primární)''' <br /> Akumulátor - registr v procesoru o velikosti délky slova CPU (8, 16, 32, 64 bitů), může být rychlejší než ostatní registry (kratší kód instrukcí). S akumulátorem pracuje většina instrukcí (aritmetické a logické operace)<br /> Registry procesoru - několik (až desítky) registrů. Je to součást procesoru. Ukládá operandy a výsledky aritmetických a logických operací.Je to nejrychlejší paměť připojená k procesoru (stejně rychlá, jako procesor).<br /> Cache - Používají se pro urychlení komunikace s pamětí. Mají rychlou statickou paměť. U novějších procesorů velikost stovky kB až MB. Obsahuje více úrovní, přičemž číslo určuje vzdálenost od procesoru.</div>

Tkouba http://wiki.sps-pi.cz/index.php?title=Gravita%C4%8Dn%C3%AD_pole&diff=4208 2010-05-31T07:35:38Z

<p>Tkouba: </p> <hr /> <div>'''Gravitační pole''' je obecná vlastnost všech těles ve vesmíru. Gravitační pole v sobě &quot;ukrývá&quot; gravitační sílu. Gravitační pole má hmostnou povahu a tvoří s tělesem nedílnou strukturu (nemůžeme ho vypnout). Gravitační pole je v klasické mechanice prostor kolem tělesa, ve kterém se projevuje působení gravitační síly. Protože dosah gravitační síly je nekonečný, i gravitační pole je vlastně nekonečné. Za jeho hranici se obvykle považuje místo, kde přestává být měřitelné, případně, kde začíná převládat gravitace jiného tělesa nebo těles.<br /> <br /> <br /> <br /> == Homogenní gravitační pole ==<br /> <br /> je způsob zjednodušeného matematického popisu gravitačního pole, při kterém je gravitační síla ve všech místech pole stejná (velikost i směr). Homogenní gravitační pole je vhodným přiblížením tehdy, pokud se v oblastech pole, v nichž sledované děje probíhají, příliš nemění velikost ani směr intenzity gravitačního pole.<br /> Homogenní gravitační pole je tedy vhodné k popisu pohybů v blízkosti povrchu velkých vesmírných těles, tj. jsou-li trajektorie sledovaných těles malé ve srovnání s jejich velikostí. Lze jej popisovat pomocí potenciálu<br /> <br /> EP = mgh,<br /> <br /> kde m značí hmotnost tělesa pohybujícím se v gravitačním poli, g je intenzita gravitačního pole (tedy zrychlení polem působené) a h je výška měřená ve směru působení gravitačního pole.<br /> U rotujících vesmírných těles, popisujeme-li děje v soustavě spojené s daným místem na jejich povrchu (např. šikmý vrh), je vhodnějším přiblížením tíhové pole, zohledňující i setrvačné odstředivé síly.<br /> Homogenní gravitační pole je způsob zjednodušeného matematického popisu gravitačního pole, při kterém je gravitační síla ve všech místech pole stejná (velikost i směr). Homogenní gravitační pole je vhodným přiblížením tehdy, pokud se v oblastech pole, v nichž sledované děje probíhají, příliš nemění velikost ani směr intenzity gravitačního pole.<br /> <br /> <br /> == Radiální (centrální) gravitační pole ==<br /> <br /> je druh gravitačního pole, při kterém směr gravitační síly ve všech místech pole míří stále do jednoho bodu - středu, přičemž všechny body nacházející se na kulové ploše, která má střed v těžišti tělesa mají intenzitu gravitačního pole o stejné velikosti.<br /> Centrální gravitační pole je idealizovaný případ, který se teoreticky vyskytuje pouze u velmi vzdálených těles od jiných zdrojů gravitace, hmotných bodů, těles s kulovou symetrií a nerotujících černých děr. V praxi jakékoliv nesymetrické rozložení hmot může vyvolávat jemné směrové odchylky. Obvykle je to ale velmi dobrá aproximace gravitačního pole např. kolem planet, Slunce, hvězda jiných přibližně kulových těles ve větších vzdálenostech od nich.<br /> Aproximace gravitačního pole pomocí radiálního pole je vhodná v případech, kdy trajektorie pohybu je velká a dostatečně vzdálená od zdroje gravitačního pole.<br /> V radiálním gravitačním poli se tělesa pohybují po kuželosečkách podle Keplerových zákonů.<br /> <br /> <br /> == Gravitační pole planet ==<br /> <br /> Z přesného mapování pohybu sond na oběžné dráze kolem planety pomocí měření dopplerovského posunu frekvence signálu vysílaného sondou lze určit lokální změny v gravitačním poli planety, které souvisí s nerovnoměrným rozdělením hmoty na planetě (v topografii, podpovrchových strukturách v kůře, anomáliích v plášti či přímo spojenými s jádrem planety). Pozorovatelnost signálu libovolné struktury roste s její velikostí a klesá s hloubkou pod povrchem planety. Ze zaznamenaných lokálních variací v radiálním gravitačním zrychlením lze zpětně usuzovat na vnitřní strukturu planety:<br /> <br /> * u Marsu a Měsíce se za předpokladu dané průměrné mocnosti kůry daří namodelovat její globální strukturu<br /> * u Země a Venuše lze z dlouhovlnné charakteristiky gravitačního pole odhadnout parametry pláště<br /> * v budoucnosti bude zřejmě možná u Merkuru dokonce přímá analýza rozhraní mezi pláštěm a jádrem, díky faktu, že poloměr jádra Merkuru je asi celých 0,8 poloměru planety<br /> Obecně jsou nejvýraznějšími komponentami planetárních gravitačních polí signály velkých sopek, riftových systémů, impaktních pánví, ale také globální rotační zploštění planety.<br /> Znalost přesného tvaru gravitačního pole dané planety (především pak Země) má především technický význam.<br /> <br /> * Zajímavostí gravitačního pole Země je to, že tíhové zrychlení roste s hloubkou i několik kilometrů pod jejím povrchem. Je to způsobeno tím, že povrchové vrstvy mají nižší hustotu, než jádro. To měřením zjistil George Biddell Airy už v 1. polovině 19. století. Pokud by byla Země homogenní koulí, tíhové zrychlení by lineárně klesalo s hloubkou.<br /> <br /> Zdroj: http://cs.wikipedia.org<br /> --[[Uživatel:Tkouba|Tkouba]] 31. 5. 2010, 07:32 (UTC)</div>

Tkouba http://wiki.sps-pi.cz/index.php?title=Gravita%C4%8Dn%C3%AD_pole&diff=4186 2010-05-31T07:32:38Z

<p>Tkouba: Založena nová stránka: == &#039;&#039;&#039;Gravitační pole&#039;&#039;&#039; == Gravitace je obecná vlastnost všech těles ve vesmíru. Gravitační pole v sobě &quot;ukrývá&quot; gravitační sílu. Gravitační pole má hmo…</p> <hr /> <div>== '''Gravitační pole''' ==<br /> <br /> <br /> Gravitace je obecná vlastnost všech těles ve vesmíru. Gravitační pole v sobě &quot;ukrývá&quot; gravitační sílu. Gravitační pole má hmostnou povahu a tvoří s tělesem nedílnou strukturu (nemůžeme ho vypnout). Gravitační pole je v klasické mechanice prostor kolem tělesa, ve kterém se projevuje působení gravitační síly. Protože dosah gravitační síly je nekonečný, i gravitační pole je vlastně nekonečné. Za jeho hranici se obvykle považuje místo, kde přestává být měřitelné, případně, kde začíná převládat gravitace jiného tělesa nebo těles.<br /> <br /> '''Homogenní gravitační pole'''<br /> <br /> je způsob zjednodušeného matematického popisu gravitačního pole, při kterém je gravitační síla ve všech místech pole stejná (velikost i směr). Homogenní gravitační pole je vhodným přiblížením tehdy, pokud se v oblastech pole, v nichž sledované děje probíhají, příliš nemění velikost ani směr intenzity gravitačního pole.<br /> Homogenní gravitační pole je tedy vhodné k popisu pohybů v blízkosti povrchu velkých vesmírných těles, tj. jsou-li trajektorie sledovaných těles malé ve srovnání s jejich velikostí. Lze jej popisovat pomocí potenciálu<br /> <br /> EP = mgh,<br /> <br /> kde m značí hmotnost tělesa pohybujícím se v gravitačním poli, g je intenzita gravitačního pole (tedy zrychlení polem působené) a h je výška měřená ve směru působení gravitačního pole.<br /> U rotujících vesmírných těles, popisujeme-li děje v soustavě spojené s daným místem na jejich povrchu (např. šikmý vrh), je vhodnějším přiblížením tíhové pole, zohledňující i setrvačné odstředivé síly.<br /> Homogenní gravitační pole je způsob zjednodušeného matematického popisu gravitačního pole, při kterém je gravitační síla ve všech místech pole stejná (velikost i směr). Homogenní gravitační pole je vhodným přiblížením tehdy, pokud se v oblastech pole, v nichž sledované děje probíhají, příliš nemění velikost ani směr intenzity gravitačního pole.<br /> <br /> '''Radiální (centrální) gravitační pole'''<br /> je druh gravitačního pole, při kterém směr gravitační síly ve všech místech pole míří stále do jednoho bodu - středu, přičemž všechny body nacházející se na kulové ploše, která má střed v těžišti tělesa mají intenzitu gravitačního pole o stejné velikosti.<br /> Centrální gravitační pole je idealizovaný případ, který se teoreticky vyskytuje pouze u velmi vzdálených těles od jiných zdrojů gravitace, hmotných bodů, těles s kulovou symetrií a nerotujících černých děr. V praxi jakékoliv nesymetrické rozložení hmot může vyvolávat jemné směrové odchylky. Obvykle je to ale velmi dobrá aproximace gravitačního pole např. kolem planet, Slunce, hvězda jiných přibližně kulových těles ve větších vzdálenostech od nich.<br /> Aproximace gravitačního pole pomocí radiálního pole je vhodná v případech, kdy trajektorie pohybu je velká a dostatečně vzdálená od zdroje gravitačního pole.<br /> V radiálním gravitačním poli se tělesa pohybují po kuželosečkách podle Keplerových zákonů.<br /> <br /> '''Gravitační pole planet'''<br /> <br /> Z přesného mapování pohybu sond na oběžné dráze kolem planety pomocí měření dopplerovského posunu frekvence signálu vysílaného sondou lze určit lokální změny v gravitačním poli planety, které souvisí s nerovnoměrným rozdělením hmoty na planetě (v topografii, podpovrchových strukturách v kůře, anomáliích v plášti či přímo spojenými s jádrem planety). Pozorovatelnost signálu libovolné struktury roste s její velikostí a klesá s hloubkou pod povrchem planety. Ze zaznamenaných lokálních variací v radiálním gravitačním zrychlením lze zpětně usuzovat na vnitřní strukturu planety:<br /> <br /> * u Marsu a Měsíce se za předpokladu dané průměrné mocnosti kůry daří namodelovat její globální strukturu<br /> * u Země a Venuše lze z dlouhovlnné charakteristiky gravitačního pole odhadnout parametry pláště<br /> * v budoucnosti bude zřejmě možná u Merkuru dokonce přímá analýza rozhraní mezi pláštěm a jádrem, díky faktu, že poloměr jádra Merkuru je asi celých 0,8 poloměru planety<br /> Obecně jsou nejvýraznějšími komponentami planetárních gravitačních polí signály velkých sopek, riftových systémů, impaktních pánví, ale také globální rotační zploštění planety.<br /> Znalost přesného tvaru gravitačního pole dané planety (především pak Země) má především technický význam.<br /> <br /> * Zajímavostí gravitačního pole Země je to, že tíhové zrychlení roste s hloubkou i několik kilometrů pod jejím povrchem. Je to způsobeno tím, že povrchové vrstvy mají nižší hustotu, než jádro. To měřením zjistil George Biddell Airy už v 1. polovině 19. století. Pokud by byla Země homogenní koulí, tíhové zrychlení by lineárně klesalo s hloubkou.<br /> <br /> Zdroj: http://cs.wikipedia.org<br /> --[[Uživatel:Tkouba|Tkouba]] 31. 5. 2010, 07:32 (UTC)</div>

Tkouba http://wiki.sps-pi.cz/index.php?title=Z%C3%A1kladn%C3%AD_pojmy_z_mikroprocesorov%C3%A9_techniky&diff=3021 2010-05-05T20:31:22Z

<p>Tkouba: </p> <hr /> <div>[[Procesor]] <br /> <br /> '''Procesor (CPU – Central Processing Unit)''' je základní součástí počítače. Bývá přirovnáván k &quot;srdci&quot; nebo &quot;mozku&quot; počítače. Procesor čte z paměti strojové instrukce a na jejich základě vykonává program. Procesor, který by vykonával program zapsaný v nějakém vyšším programovacím jazyku by byl příliš složitý, a proto má každý procesor svůj vlastní jazyk - tzv. strojový kód. Ten který se podle typu procesoru skládá z jednodušších nebo složitějších strojových instrukcí. Pod pojmem procesor se dnes téměř vždy skrývá elektronický integrovaný obvod, i když na samých počátcích počítačové éry byly realizovány procesory i elektromechanicky. Zpravidla se nachází na základní desce počítače. Procesory, které zpracovávají stejný strojový kód tvoří specifickou architekturu procesoru.<br /> <br /> [[Mikrokontrolér]]<br /> <br /> '''Mikrokontrolér''' je většinou monolitický integrovaný obvod obsahující kompletní mikropočítač. Jednočipové počítače se vyznačují velkou spolehlivostí a kompaktností, proto jsou určeny především pro jednoúčelové aplikace jako je řízení, regulace apod. Často jsou jednočipové počítače součástí vestavěných (embedded) systémů. Jednočipový počítač je integrovaný obvod, který v sobě zahrnuje zpravidla vše potřebné k tomu, aby mohl obsáhnout celou aplikaci, aniž by potřeboval další podpůrné obvody.<br /> <br /> [[Sběrnice]]<br /> <br /> '''Sběrnice''' (anglicky bus) má za účel zajistit přenos dat a řídicích povelů mezi dvěma a více elektronickými zařízeními. Přenos dat na sběrnici se řídí stanoveným protokolem. Lze rozdělit na skupiny řídicích, adresových a datových vodičů, v případě paralelní sběrnice, nebo sdílení dat a řízení na společném vodiči (nebo vodičích) u sériových sběrnic.<br /> <br /> [[Paměť]]<br /> <br /> '''Paměť''' je paměťový prostor, který umožňuje běh programů a zpřístupňuje data uložená na pevném disku. Spustíme-li program, dojde k jeho zavedení do operační paměti a teprve zde jej dokáže procesor instrukci za instrukcí vykonávat. Na rozdíl od pevného disku či diskety, které dokáží udržet uložené informace i tehdy, je-li počítač vypnutý, je operační paměť určena pouze ke krátkodobému uložení informací. Pokud počítač vypneme, je obsah operační paměti vymazán. Profesionální osobní počítače mají dva druhy operační paměti: paměť RAM a paměť ROM.<br /> <br /> [[Periferie]]<br /> <br /> '''Periferie''' je zařízení rozšiřující možnosti použití počítače - tzv. počítačová periferie. Počítačová periferie konkrétně slouží ke vstupu a výstupu dat z počítače. Např. : tiskárna, monitor, reproduktor (výstupní), klávesnice, myš, mikrofon (vstupní)<br /> <br /> [[Čítač]]<br /> <br /> '''Čítač''' je zařízení, které počítá nebo odpočítává (a někdy také zobrazuje), kolikrát proběhla určitá událost nebo proces. Rozlišují se na dva druhy čítačů:<br /> *vzestupný čítač, který zvyšuje svou hodnotu (inkrementační operace)<br /> *sestupný čítač, který snižuje svou hodnotu (dekrementační operace)<br /> <br /> [[Registry]]<br /> <br /> '''Registry''' jsou posloupné databáze, které ukládají nastavení a možnosti, na operačních systémech. Obsahují nastavení pro komponenty &quot;low-level&quot; operační systém, stejně jako aplikace běžící na platformě: jádro, ovladače zařízení, služby, SAM, uživatelské rozhraní a aplikací třetích stran, všechny využívají registry. Registry také poskytují prostředky pro přístup čítačů pro profilování výkonu systému.<br /> <br /> [[Assembler]] <br /> <br /> '''Assembler''' - jazyk symbolických adres. Assembler je programovací jazyk. Takzvaný low-level jazyk (&quot;nízkoúrovňový&quot;). Je to jen strojový kód = psaní jedniček a nul. Dříve se s ním také programovalo jenže se přitom dělalo spoustu chyb.<br /> <br /> [[JSA]]<br /> <br /> '''Jazyk symbolických adres (zkratka JSA, anglicky assembly language)''' je nízkoúrovňový programovací jazyk, který je tvořen symbolickou reprezentací jednotlivých strojových instrukcí a konstant potřebných pro vytvoření strojového kódu programu pro daný procesor. Symbolickou reprezentaci tvoří zpravidla výrobce procesoru a je založena na mnemotechnických zkratkách, které vyjadřují, co daná strojová instrukce dělá, označují symbolicky registr, slovní zkratku podmínky a podobně. JSA je proto závislý na konkrétním procesoru a zapsaný program je obtížně přenositelný na jinou platformu (na rozdíl od vysokoúrovňových programovacích jazyků). Pro překlad JSA do strojového kódu se používá program, který nazýváme [[assembler]]. Oba názvy jsou často nesprávně zaměňovány.<br /> <br /> [[Instrukční cyklus]]<br /> <br /> '''Instrukční cyklus''' – obsahuje 1 - 5 strojních cyklů nebo taktů. Každý strojní cyklus se skládá ze 3 - 5 stavů neboli fází. Stav je definován jako interval mezi dvěma po sobě jdoucími vzestupnými hranami.<br /> <br /> <br /> <br /> <br /> <br /> ----<br /> <br /> <br /> [[Category:MIT]]<br /> --[[Uživatel:JA|JA]] 29. 4. 2010, 12:03 (UTC)<br /> --[[Uživatel:Tkouba|Tkouba]] 5. 5. 2010, 20:31 (UTC)Tkouba</div>

Tkouba http://wiki.sps-pi.cz/index.php?title=Pam%C4%9B%C5%A5&diff=2508 2010-04-28T18:46:30Z

<p>Tkouba: </p> <hr /> <div>'''Operační paměť''' je paměťový prostor, který umožňuje běh programů a zpřístupňuje data uložená na pevném disku. Spustíme-li program, dojde k jeho zavedení do operační paměti a teprve zde jej dokáže procesor instrukci za instrukcí vykonávat. Na rozdíl od pevného disku či diskety, které dokáží udržet uložené informace i tehdy, je-li počítač vypnutý, je operační paměť určena pouze ke krátkodobému uložení informací. Pokud počítač vypneme, je obsah operační paměti vymazán. Profesionální osobní počítače mají dva druhy operační paměti: paměť RAM a paměť ROM.<br /> <br /> Operační paměť využívají i rezidentní počítačové viry ke svému šíření. Virus, který je přítomen v paměti, může monitorovat libovolné funkce operačního systému a při zachycení vhodné situace napadnout nový objekt, manifestovat svou přítomnost nebo zahájit destrukci. Pokud je virus umístěn v operační paměti, postačí k jeho likvidaci provést restart počítače. Je však nutné si uvědomit, že do paměti se virus dostává z napadeného objektu a může z něj operační paměť opět infikovat.<br /> <br /> <br /> ==Paměti typu ROM==<br /> V paměti ROM (Read Only Memory) jsou informace uloženy natrvalo již při její výrobě a uživatel z ní může pouze číst, nikoliv do ní zapisovat, nebo obsah této paměti měnit. Program, uložený v paměti ROM, je k dispozici okamžitě po zapnutí počítače, proto se využívá k uchovávání tzv. zaváděcího programu, který po zapnutí počítače přečte do paměti RAM operační systém, který dále práci počítače řídí. Kromě zaváděcího programu je v paměti ROM profesionálních osobních počítačů uložena skupina programů BIOS (Basic Input Output System), které řídí klávesnici, displej, jednotky vnějších pamětí a další vstupní a výstupní zařízení. Pro uživatele má paměť ROM několik významů. A to například při rozšiřování paměti RAM v našem počítači, které se nastavuje právě v ROM, při koupi dalšího pevného disku nebo rozšíření výstupní porty. Paměti ROM jsou paměti, které jsou určeny pouze pro čtení informací. Informace jsou do těchto pamětí pevně zapsány při jejich výrobě a potom již není možné žádným způsobem jejich obsah změnit. Jedná se tedy o statickou, energeticky nezávislou paměť určenou pouze ke čtení. Při výrobě tohoto typu paměti se používá nejčastěji některé z následujících realizací paměťových buněk:<br /> <br /> *dvojice nespojených vodičů – v tomto případě nemůže žádným způsobem hodnota logická jedna přejít z adresového vodiče na vodič datový. Jedná se tedy o buňku, ve které je permanentně uložena hodnota 0. <br /> *dvojice vodičů propojených přes polovodičovou diodu - v tomto případě hodnota logická 1 přejde z adresového vodiče přes polovodičovou diodu na vodič datový. Toto zapojení představuje tedy paměťovou buňku s hodnotou 1. Dioda je zapojena tak, aby hodnota logická 1 mohla přejít z adresového vodiče na datový, ale nikoliv v opačném směru, což by vedlo k jejímu šíření po velké části paměti. <br /> *jednotlivé buňky paměti ROM jsou realizované pomocí tranzistorů - v tomto případě je na datový vodič neustále přiváděna hodnota logická 1. Pokud dojde k vybrání adresového vodiče a tím k umístění hodnoty logická jedna na tento vodič, tak v případě, že je tranzistor T spojen s tímto adresovým vodičem, dojde k jeho otevření a tím k propojení datového vodiče se zemí. Na takto propojeném datové vodiči se potom objeví hodnota logická 0 a tato buňka představuje uložení hodnoty bitu 0. U buněk, jejichž tranzistor není spojen s adresovým vodičem, nemůže nikdy dojít k otevření tohoto tranzistoru a tím ani ke spojení datového vodiče se zemí. V této buňce je tedy neustále uložena hodnota 1.<br /> <br /> ==Paměti typu RAM==<br /> Paměťové obvody RAM ( Random Access Memory) jsou dvojího druhu – statické a dynamické.<br /> [[Soubor:Kingston-value-ram.jpg|right|thumb|px 300|Operační paměť typu RAM o velikosti 12 GB]]<br /> '''Statická paměť''' vyžaduje větší nárok na příkon (velký proud vstupní potřebný k zachování elektrického náboje, a právě to v digitální technice představuje logickou jedničku. Tento typ paměti se už příliš nepoužívá. Paměti SRAM uchovávají informaci v sobě uloženou po celou dobu, kdy jsou připojeny ke zdroji elektrického napájení. Paměťová buňka SRAM je realizována jako bistabilní klopný obvod, tj. obvod, který se může nacházet vždy v jednom ze dvou stavů, které určují, zda v paměti je uložena 1 nebo 0. U SRAM pamětí se používá dvou datových vodičů. Vodič Data je určený k zápisu do paměti. Vodič označený jako \Data se používá ke čtení. Hodnota na tomto vodiči je vždy opačná než hodnota uložená v paměti. Takže na konci je nutno ji ještě negovat. Při zápisu se na adresový vodič umístí hodnota logická 1. Tranzistory T1 a T2 se otevřou. Na vodič Data se přivede zapisovaná hodnota (např. 1). Tranzistor T1 je otevřen, takže jednička na vodiči Data otevře tranzistor T4 a tímto dojde k uzavření tranzistoru T3. Tento stav obvodu představuje uložení hodnoty 0 do paměti. Zcela analogicky tato buňka pracuje i při zápisu hodnoty 1. Rozdíl je pouze v tom, že tranzistor T4 zůstane uzavřen a to způsobí otevření tranzistoru T3. Při čtení je opět na adresový vodič přivedena hodnota logická 1, což opět způsobí otevření tranzistorů T1 a T2. Jestliže byla v paměti zapsána hodnota 1, je tranzistor T4 otevřen (tj. na jeho výstupu je hodnota 0). Tuto hodnotu obdržíme na vodiči \DATA. Opět zcela analogicky v případě uložené hodnoty 0, kdy tranzistor T4 je uzavřen (tj. na jeho výstupu je hodnota 1). Paměti SRAM jsou výhodné zejména pro svou nízkou přístupovou dobu (15 - 20 ns). Jejich nevýhodou je naopak vyšší složitost a z toho plynoucí vyšší výrobní náklady. V současné době jsou paměti SRAM používány především pro realizaci pamětí typu cache, jejichž kapacita je ve srovnání s operační pamětí několikanásobně nižší. <br /> <br /> '''Dynamická paměť''' je méně náročná na příkon a je rychlejší. Také jsou však konstrukčně složitější a potřebují tzv. refresh ( tzn. Periodicky se opakující impulsy, které slouží k zotavení náboje, aby nemohlo dojít k jeho vybití. Je nutné dodat, že z hlediska uživatele či programátora se statické a dynamické paměti neliší. Paměti DRAM je informace uložena pomocí elektrického náboje na kondenzátoru. Tento náboj má však tendenci se vybíjet i v době, kdy je paměť připojena ke zdroji elektrického napájení. Aby nedošlo k tomutu vybití a tím i ke ztrátě uložené informace, je nutné periodicky provádět tzv. refresh, tj. oživování paměťové buňky. Tuto funkci plní některý z obvodů čipové sady. Při zápisu se na adresový vodič přivede hodnota logická 1. Tím se tranzistor T otevře. Na datovém vodiči je umístěna zapisovaná hodnota (např. 1). Tato hodnota projde přes otevřený tranzistor a nabije kondenzátor. V případě zápisu nuly dojde pouze k případnému vybití kondenzátoru (pokud byla dříve v paměti uložena hodnota 1). Při čtení je na adresový vodič přivedena hodnota logická 1, která způsobí otevření tranzistoru T. Jestliže byl kondenzátor nabitý, zapsaná hodnota přejde na datový vodič. Tímto čtením však dojde k vybití kondenzátoru a zničení uložené informace. Jedná se tedy o buňku, která je destruktivní při čtení a přečtenou hodnotu je nutné opět do paměti zapsat. Buňka paměti DRAM je velmi jednoduchá a dovoluje vysokou integraci a nízké výrobní náklady. Díky těmto vlastnostem je používána k výrobě operačních pamětí. Její nevýhodou je však vyšší přístupová doba (60 - 70 ns) způsobená nutností provádět refresh a časem potřebným k nabití a vybití kondenzátoru.<br /> --[[Uživatel:Tkouba|Tkouba]] 28. 4. 2010, 18:46 (UTC)Tkouba</div>

Tkouba http://wiki.sps-pi.cz/index.php?title=Pam%C4%9B%C5%A5&diff=2507 2010-04-28T18:46:08Z

<p>Tkouba: Založena nová stránka: &#039;&#039;&#039;Operační paměť&#039;&#039;&#039; je paměťový prostor, který umožňuje běh programů a zpřístupňuje data uložená na pevném disku. Spustíme-li program, dojde k jeho zave…</p> <hr /> <div>'''Operační paměť''' je paměťový prostor, který umožňuje běh programů a zpřístupňuje data uložená na pevném disku. Spustíme-li program, dojde k jeho zavedení do operační paměti a teprve zde jej dokáže procesor instrukci za instrukcí vykonávat. Na rozdíl od pevného disku či diskety, které dokáží udržet uložené informace i tehdy, je-li počítač vypnutý, je operační paměť určena pouze ke krátkodobému uložení informací. Pokud počítač vypneme, je obsah operační paměti vymazán. Profesionální osobní počítače mají dva druhy operační paměti: paměť RAM a paměť ROM.<br /> <br /> Operační paměť využívají i rezidentní počítačové viry ke svému šíření. Virus, který je přítomen v paměti, může monitorovat libovolné funkce operačního systému a při zachycení vhodné situace napadnout nový objekt, manifestovat svou přítomnost nebo zahájit destrukci. Pokud je virus umístěn v operační paměti, postačí k jeho likvidaci provést restart počítače. Je však nutné si uvědomit, že do paměti se virus dostává z napadeného objektu a může z něj operační paměť opět infikovat.<br /> <br /> <br /> ==Paměti typu ROM==<br /> V paměti ROM (Read Only Memory) jsou informace uloženy natrvalo již při její výrobě a uživatel z ní může pouze číst, nikoliv do ní zapisovat, nebo obsah této paměti měnit. Program, uložený v paměti ROM, je k dispozici okamžitě po zapnutí počítače, proto se využívá k uchovávání tzv. zaváděcího programu, který po zapnutí počítače přečte do paměti RAM operační systém, který dále práci počítače řídí. Kromě zaváděcího programu je v paměti ROM profesionálních osobních počítačů uložena skupina programů BIOS (Basic Input Output System), které řídí klávesnici, displej, jednotky vnějších pamětí a další vstupní a výstupní zařízení. Pro uživatele má paměť ROM několik významů. A to například při rozšiřování paměti RAM v našem počítači, které se nastavuje právě v ROM, při koupi dalšího pevného disku nebo rozšíření výstupní porty. Paměti ROM jsou paměti, které jsou určeny pouze pro čtení informací. Informace jsou do těchto pamětí pevně zapsány při jejich výrobě a potom již není možné žádným způsobem jejich obsah změnit. Jedná se tedy o statickou, energeticky nezávislou paměť určenou pouze ke čtení. Při výrobě tohoto typu paměti se používá nejčastěji některé z následujících realizací paměťových buněk:<br /> <br /> *dvojice nespojených vodičů – v tomto případě nemůže žádným způsobem hodnota logická jedna přejít z adresového vodiče na vodič datový. Jedná se tedy o buňku, ve které je permanentně uložena hodnota 0. <br /> *dvojice vodičů propojených přes polovodičovou diodu - v tomto případě hodnota logická 1 přejde z adresového vodiče přes polovodičovou diodu na vodič datový. Toto zapojení představuje tedy paměťovou buňku s hodnotou 1. Dioda je zapojena tak, aby hodnota logická 1 mohla přejít z adresového vodiče na datový, ale nikoliv v opačném směru, což by vedlo k jejímu šíření po velké části paměti. <br /> *jednotlivé buňky paměti ROM jsou realizované pomocí tranzistorů - v tomto případě je na datový vodič neustále přiváděna hodnota logická 1. Pokud dojde k vybrání adresového vodiče a tím k umístění hodnoty logická jedna na tento vodič, tak v případě, že je tranzistor T spojen s tímto adresovým vodičem, dojde k jeho otevření a tím k propojení datového vodiče se zemí. Na takto propojeném datové vodiči se potom objeví hodnota logická 0 a tato buňka představuje uložení hodnoty bitu 0. U buněk, jejichž tranzistor není spojen s adresovým vodičem, nemůže nikdy dojít k otevření tohoto tranzistoru a tím ani ke spojení datového vodiče se zemí. V této buňce je tedy neustále uložena hodnota 1.<br /> <br /> ==Paměti typu RAM==<br /> Paměťové obvody RAM ( Random Access Memory) jsou dvojího druhu – statické a dynamické.<br /> [[Soubor:Kingston-value-ram.jpg|right|thumb|px 300|Operační paměť typu RAM o velikosti 12 GB]]<br /> '''Statická paměť''' vyžaduje větší nárok na příkon (velký proud vstupní potřebný k zachování elektrického náboje, a právě to v digitální technice představuje logickou jedničku. Tento typ paměti se už příliš nepoužívá. Paměti SRAM uchovávají informaci v sobě uloženou po celou dobu, kdy jsou připojeny ke zdroji elektrického napájení. Paměťová buňka SRAM je realizována jako bistabilní klopný obvod, tj. obvod, který se může nacházet vždy v jednom ze dvou stavů, které určují, zda v paměti je uložena 1 nebo 0. U SRAM pamětí se používá dvou datových vodičů. Vodič Data je určený k zápisu do paměti. Vodič označený jako \Data se používá ke čtení. Hodnota na tomto vodiči je vždy opačná než hodnota uložená v paměti. Takže na konci je nutno ji ještě negovat. Při zápisu se na adresový vodič umístí hodnota logická 1. Tranzistory T1 a T2 se otevřou. Na vodič Data se přivede zapisovaná hodnota (např. 1). Tranzistor T1 je otevřen, takže jednička na vodiči Data otevře tranzistor T4 a tímto dojde k uzavření tranzistoru T3. Tento stav obvodu představuje uložení hodnoty 0 do paměti. Zcela analogicky tato buňka pracuje i při zápisu hodnoty 1. Rozdíl je pouze v tom, že tranzistor T4 zůstane uzavřen a to způsobí otevření tranzistoru T3. Při čtení je opět na adresový vodič přivedena hodnota logická 1, což opět způsobí otevření tranzistorů T1 a T2. Jestliže byla v paměti zapsána hodnota 1, je tranzistor T4 otevřen (tj. na jeho výstupu je hodnota 0). Tuto hodnotu obdržíme na vodiči \DATA. Opět zcela analogicky v případě uložené hodnoty 0, kdy tranzistor T4 je uzavřen (tj. na jeho výstupu je hodnota 1). Paměti SRAM jsou výhodné zejména pro svou nízkou přístupovou dobu (15 - 20 ns). Jejich nevýhodou je naopak vyšší složitost a z toho plynoucí vyšší výrobní náklady. V současné době jsou paměti SRAM používány především pro realizaci pamětí typu cache, jejichž kapacita je ve srovnání s operační pamětí několikanásobně nižší. <br /> <br /> '''Dynamická paměť''' je méně náročná na příkon a je rychlejší. Také jsou však konstrukčně složitější a potřebují tzv. refresh ( tzn. Periodicky se opakující impulsy, které slouží k zotavení náboje, aby nemohlo dojít k jeho vybití. Je nutné dodat, že z hlediska uživatele či programátora se statické a dynamické paměti neliší. Paměti DRAM je informace uložena pomocí elektrického náboje na kondenzátoru. Tento náboj má však tendenci se vybíjet i v době, kdy je paměť připojena ke zdroji elektrického napájení. Aby nedošlo k tomutu vybití a tím i ke ztrátě uložené informace, je nutné periodicky provádět tzv. refresh, tj. oživování paměťové buňky. Tuto funkci plní některý z obvodů čipové sady. Při zápisu se na adresový vodič přivede hodnota logická 1. Tím se tranzistor T otevře. Na datovém vodiči je umístěna zapisovaná hodnota (např. 1). Tato hodnota projde přes otevřený tranzistor a nabije kondenzátor. V případě zápisu nuly dojde pouze k případnému vybití kondenzátoru (pokud byla dříve v paměti uložena hodnota 1). Při čtení je na adresový vodič přivedena hodnota logická 1, která způsobí otevření tranzistoru T. Jestliže byl kondenzátor nabitý, zapsaná hodnota přejde na datový vodič. Tímto čtením však dojde k vybití kondenzátoru a zničení uložené informace. Jedná se tedy o buňku, která je destruktivní při čtení a přečtenou hodnotu je nutné opět do paměti zapsat. Buňka paměti DRAM je velmi jednoduchá a dovoluje vysokou integraci a nízké výrobní náklady. Díky těmto vlastnostem je používána k výrobě operačních pamětí. Její nevýhodou je však vyšší přístupová doba (60 - 70 ns) způsobená nutností provádět refresh a časem potřebným k nabití a vybití kondenzátoru.</div>

Tkouba http://wiki.sps-pi.cz/index.php?title=Soubor:Kingston-value-ram.jpg&diff=2506 2010-04-28T18:43:03Z

<p>Tkouba: Operační paměť typu RAM</p> <hr /> <div>Operační paměť typu RAM</div>

Tkouba http://wiki.sps-pi.cz/index.php?title=Mikrokontrol%C3%A9r&diff=2505 2010-04-28T18:08:34Z

<p>Tkouba: Založena nová stránka: &#039;&#039;&#039;Mikrokontroléry&#039;&#039;&#039; též označovány jako jednočipové mikropočítače, obsahují v jediném pouzdře všechny podstatné části mikropočítače: *Řadič a aritme…</p> <hr /> <div>'''Mikrokontroléry''' též označovány jako jednočipové mikropočítače, obsahují v jediném pouzdře všechny podstatné části mikropočítače:<br /> *Řadič a aritmetickou jednotku. Podle typu mikrokontroléru se používá délka slova 4, 8, 16 nebo 32 bitů.<br /> *Paměť programu (kódovou paměť). Paměť programu je buď typu EPROM nebo Flash, u mikrokontrolérů vyráběných pro určitou konkrétní aplikaci s pevně daným programem pak typu ROM.<br /> *Paměť dat typu R/W, někdy doplněnou i nevolatilní („neprchavá“ paměť uchovává svůj obsah i po odpojení napájecího napětí) pamětí EEPROM.<br /> *Periferní obvody pro vstup a výstup dat.<br /> Dále mikrokontroléry obsahují generátor hodinového signálu a další technické prostředky, jako jsou obvody pro kontrolu správné činnosti mikrokontroléru, obvody pro programování kódové paměti přímo v aplikaci, A/D a D/A převodníky, řadiče přerušení, DMA řadiče apod.<br /> Mikrokontroléry se vyrábí v širokém sortimentu výkonů a velikostí. Nejmenší typy mají jen 8 vývodů včetně napájení a rozměry pouzdra přibližně 3x3 mm, nejvýkonnější typy mají pouzdra se 100 – 200 vývody.<br /> [[Soubor:hitachi01.jpg|right|thumb|300px|Blokové schéma mikrokontroléru Hitachi H8S 2633F.]]<br /> <br /> <br /> ==Organizace paměti==<br /> Pomocí organizace paměťových adresních prostorů lze mikrokontroléry rozdělit na dvě skupiny:<br /> <br /> '''Mikrokontroléry s lineárním uspořádáním adresního prostoru'''. <br /> Někdy je tento způsob organizace paměti označován jako [[Architektura von Neumann]]. Pro počítače s touto architekturou je charakteristické použití jediného adresního prostoru. V něm je mapována paměť programu, paměť dat i registry pro řízení IO obvodů, u mikrokontrolérů označované jako SFR (Special Function Registers). Tuto architekturu používají například mikrokontroléry Motorola 68HC11, 68HC12, mikrokontroléry Intel 80196, Hitachi a řada dalších.<br /> <br /> '''Mikrokontroléry s odděleným adresním prostorem pro paměť programu a paměť dat.''' <br /> Tato koncepce je označována jako [[Harvardská architektura]]. Harvardskou architekturu používají Mikrokontroléry Intel [[8051]], 8052 a typy z nich odvozené vyráběné celou řadou výrobců, různé řady mikrokontrolérů PIC firmy Microchip, mikrokontroléry AVR firmy Atmel a další. <br /> <br /> Kapacita paměti různých typů mikrokontrolérů se pohybuje přibližně od 1 kB do 256 kB pro paměť programu a od 32 bytů do 16 kB pro paměť dat.<br /> <br /> <br /> ==Periférní obvody==<br /> Vybavení mikrokontrolérů periferními obvody je velmi různorodé. Často se vyrábí jeden typ mikrokontroléru v mnoha variantách, které se liší právě periferními obvody. Svými charakteristikami jsou potom jednotlivé varianty určené pro jistou konkrétní třídu aplikací, například řízení elektrických pohonů, ovládání komunikačního zařízení, sběr dat z technologického procesu apod.<br /> Za standardní lze považovat vybavení mikrokontroléru následujícími periferními obvody:<br /> <br /> '''Paralelní IO porty.''' Většina mikrokontrolérů bývá vybavena jedním nebo více paralelními porty, které lze použít pro vstup a výstup binárních dat. Obvykle lze pracovat s celým portem najednou nebo samostatně ovládat jednotlivé bity portu.<br /> <br /> '''Sériové rozhraní.''' Pro komunikaci s okolím jako jsou další mikrokontroléry, ovládací panely nebo nadřazené počítače bývají mikrokontroléry vybaveny nejméně jednou, někdy ale až pěti sériovými komunikačními linkami. Kromě standardního asynchronního přenosu dat (používaného též u rozhraní s protokolem RS232) často tyto linky podporují i jiné protokoly, například I2C, SPI, CAN a podobně. Sériová rozhraní s těmito protokoly jsou používána pro připojování vnějších pamětí se sériovým rozhraním, vnějších A/D převodníků, obvodů RTC (Real Time Clock) pro měření času, digitálních potenciometrů v různých elektroakustických přístrojích atd.<br /> <br /> '''Obvody čítačů a časovačů.''' Také tyto obvody představují standardní vybavení mikrokontrolérů. Základní konfigurace s jedním až dvěma 8 nebo 16 bitovými čítači/časovači může být u specializovaných mikrokontrolérů rozšířena na 6 – 8 čítačů. Tyto čítače jsou potom často vybaveny speciálními funkcemi. Umožňují zachycení okamžiků změny logické úrovně řady (např. až 16) signálů na vybraných vstupech, generování obdélníkových průběhů dané frekvence a střídy, dekódování dvoufázového signálu polohových čidel a podobně.<br /> <br /> Většina mikrokontrolérů nemá dostatek vývodů pouzdra (pinů) potřebných k připojení všech vstupních a výstupních signálů paralelních a sériových portů, čítačů, A/D převodníků atd. Většina pinů má proto více funkcí (např. určitý pin může sloužit jako jeden bit paralelního portu, vstup pulsů do čítače nebo vstup vnějšího přerušení). V dané aplikaci se pak může použít jen jedna z nich. Některé vývody Portu 3 a Portu 7 mikrokontroléru Hitachi H8S mají až 5 různých funkcí.<br /> <br /> --[[Uživatel:Tkouba|Tkouba]] 28. 4. 2010, 18:08 (UTC)Tkouba</div>

Tkouba http://wiki.sps-pi.cz/index.php?title=Soubor:Hitachi01.jpg&diff=2504 2010-04-28T17:47:20Z

<p>Tkouba: </p> <hr /> <div></div>

Tkouba http://wiki.sps-pi.cz/index.php?title=Procesor&diff=2503 2010-04-28T17:30:34Z

<p>Tkouba: </p> <hr /> <div>'''Procesor (CPU – Central Processing Unit)''' je základní součástí počítače. Pokud bychom přirovnali počítač např. k automobilu, postavení procesoru by odpovídalo motoru. Někdy bývá také přirovnáván k &quot;srdci&quot; nebo &quot;mozku&quot; počítače. Procesor čte z paměti strojové instrukce a na jejich základě vykonává program. Protože procesor, který by vykonával program zapsaný v nějakém vyšším programovacím jazyku by byl příliš složitý, má každý procesor svůj vlastní jazyk - tzv. strojový kód, který se podle typu procesoru skládá z jednodušších nebo složitějších strojových instrukcí. Pod pojmem procesor se dnes téměř vždy skrývá elektronický integrovaný obvod, i když na samých počátcích počítačové éry byly realizovány procesory i elektromechanicky. Zpravidla se nachází na základní desce počítače. Rodina procesorů, které zpracovávají stejný strojový kód tvoří specifickou architekturu procesoru.<br /> [[Soubor:procesor01.jpg|right|thumb|300px|Procesor osmé generace firmy Intel]]<br /> <br /> Procesory prvních počítačů se skládaly z obvodů obsahujících množství tzv. diskrétních součástek - elektronek nebo tranzistorů, rezistorů a kondenzátorů. Takový procesor obvykle zabíral velkou skříň, nebo i několik skříní. Teprve počátkem 70. let 20. století se s nástupem integrovaných obvodů začaly procesory miniaturizovat. Nejprve byly procesory stavěny z procesorových řezů - procesor byl pak složen z několika desítek nebo stovek integrovaných obvodů. Když se podařilo umístit základní obvody procesoru do jednoho integrovaného obvodu, vznikl mikroprocesor.<br /> <br /> V obecnějším pojetí může být označení &quot;procesor&quot; použito pro jakékoli funkční jednotky schopné provádět operace s daty, například &quot;obrazový procesor&quot;, &quot;přenosový procesor pro styk s periferiemi&quot;, &quot;audioprocesor&quot;, atp.<br /> <br /> == Součásti procesoru ==<br /> *řadič nebo řídicí jednotka, jejíž jádro zajišťuje řízení činnosti procesoru v návaznosti na povely programu, tj. načítání strojových instrukcí, jejich dekódování (zjištění typu strojové instrukce), načítání operandů instrukcí z operační paměti a ukládání výsledků zpracování instrukcí.<br /> *sada registrů (v řadiči) k uchování operandů a mezivýsledků. Přístup k registrům je mnohem rychlejší než přístup do rozsáhlých pamětí umístěných na externí sběrnici. Registry dělíme na obecné (pracovní, universální) a řídící (např. čítač instrukcí, stavové registry, registr vrcholu zásobníku, indexregistry). Bitová šířka pracovních registrů je jednou ze základních charakteristik procesoru.<br /> *jedna nebo více aritmeticko logických jednotek (ALU - Arithmetic-Logic Unit), které provádí s daty příslušné aritmetické a logické operace.<br /> *některé procesory obsahují jednu nebo několik jednotek plovoucí čárky (FPU), které provádí operace v plovoucí řádové čárce<br /> <br /> Je třeba poznamenat, že současné procesory zpravidla obsahují mnoho dalších rozsáhlých funkčních bloků jako třeba paměť cache a různých periferií, které z ortodoxního hlediska nejsou součástí procesoru. Proto vznikl pojem „jádro procesoru“, aby bylo možné rozlišit mezi vlastním procesorem a integrovanými periferními obvody. Pro úplnost dodejme, že integrované periferie bývají většinou velmi dobře sladěny s jádrem, takže je z tohoto hlediska lze chápat jako „součást procesoru“. Vzhledem k současné vysoké integraci tak mnohde dochází k rozmazávání hranice mezi pojmem mikroprocesor a mikropočítač.<br /> <br /> ==Rychlost procesoru==<br /> Frekvence práce jádra procesoru je důležitým a zásadním parametrem. Zdánlivě jde o banální záležitost, protože stačí spočítat kolik milionů či miliard instrukcí je procesor schopen vykonat za sekundu, tj. počet MIPS. Ovšem z praktického hlediska je počet MIPS např. u 8bitového procesoru PIC a u procesoru Intel Pentium zcela nesrovnatelnou veličinou, protože instrukční sady těchto procesorů jsou zásadně odlišné a na výpočet v plovoucí čárce, který udělá Pentium v jediném taktu může PIC potřebovat několik tisíc operací, zatímco jednoduché bitové operace zvládnou oba procesory v několika taktech.<br /> <br /> Zdálo by se, že tedy alespoň srovnání výkonu v rámci jedné řady procesorů je snadné, ale není tomu vždy tak. Moderní procesory jsou totiž podstatně rychlejší než externí operační paměť, takže reálný výkon značně závisí také na rychlosti a šířce externí paměti a na velikosti a uspořádání vyrovnávacích pamětí cache uvnitř procesoru.<br /> <br /> V této souvislosti je vhodné rovněž připomenout, že celkový výkon systému je určen výkonem procesoru pouze z jedné části. Rychlost je vždy určena úzkým místem v systému. Pokud je např. malá operační paměť, operační systém se ji pokusí nahradit odkládáním na řádově pomalejší pevný disk a chod paměťově náročných aplikací bude výrazně zpomalen. Taková situace se dá přirovnat k postupnému převážení mnoha předmětů v autě s malým kufrem - vyšší maximální rychlost ani vyšší výkon motoru nevyváží nedostatek prostoru. Rovněž vhodně navržená struktura periferií může výrazně odlehčit zátěž procesoru.<br /> <br /> Integrovaný řadič operační paměti mají dnes všechny procesory AMD (Socket 754, Socket 939, Socket 940, Socket AM2, Socket AM2+, Socket AM3) a nová rodina procesorů Intel Core ix (postavených na jádru Nehalem).<br /> <br /> Nejvíce zákazníky sledovaným parametrem je frekvence procesoru, která je významným faktorem jeho výkonu. Vzhledem k odlišné konstrukci výpočetních jednotek procesorů a vnitřní paměti se obtížně porovnávají výkony konkurenčních procesorů AMD a Intel podle jejich frekvence. Navíc v současné době vyrábějí oba největší výrobci jedno-dvou i čtyřjádrové(AMD i tříjádrové) procesory s poměrně velkým rozpětím frekvence.<br /> AMD u Phenom II použila frekvence okolo 3 GHz a rozdíly u modelů dané řady se někdy liší i o pouze 300 MHz.<br /> <br /> Důležitým faktorem celkového výkonu procesoru je tedy nyní i velikost vyrovnávací paměti procesoru, která se označuje cache. Ta bývá několikaúrovňová, cache s nejrychlejším přístupem má nyní velikost 32-128 kB na jádro (Level 1 cache), další úroveň má nyní 256 kB - 8 MB na jádro (Level 2 cache), Intel má sdílenou L2 cache, AMD zase oddělenou pro každé jádro. Nakonec L3 cache má velikost 2-6 MB. Na výkon procesoru má vliv i frekvence sběrnice (Front Side Bus), kterou komunikuje procesor se zbytkem počítače prostřednictvím tak zvaného chipsetu. AMD místo Front Side Bus používá Hyper Transport a Intel u nových CPU Core i7 přešel na QuickPath. Výrobci nabízejí své prakticky identické procesory v různých typových řadách s různou dostupnou velikostí Level 2 cache a i různou frekvencí FSB.<br /> <br /> ==Historie mikroprocesorů==<br /> <br /> *1971 - Intel 4004 - první mikroprocesor - 4bitový<br /> *1972 - Intel 8008 - 8bitový mikroprocesor<br /> *1974 - Intel 8080 - 8bitový mikroprocesor, který se stal základem prvních 8bitových osobních počítačů<br /> *1975 - MOS Technology 6502 - 8bitový mikroprocesor, montovaný do Apple II, Commodore 64 a Atari<br /> *1975 - Motorola 6800 - první procesor firmy Motorola<br /> *1975 - AMD nastupuje na trh s řadou Am2900<br /> *1976 - TI TMS 9900 - 16bitový mikroprocesor<br /> *1976 - Zilog Z80 - 8bitový mikroprocesor, s rozšířenou instrukční sadou Intel 8080, frekvence až 10 MHz<br /> *1978 - Intel 8086 - 16bitový mikroprocesor, první z architektury x86<br /> *1978 - Intel 8088 - 16bitový mikroprocesor s 8bitovou sběrnicí, který byl použit v prvním IBM PC v roce 1981<br /> *1979 - Motorola 68000 - 32/16bitový mikroprocesor<br /> *1979 - Zilog Z8000 - 16bitový mikroprocesor<br /> *1980 - IBM 801 - 24bitový experimentální procesor s revoluční RISC architekturou dosahující vynikajícího výkonu<br /> *1980 - Intel 8051 - 8bitový mikroprocesor se základní sadou periferií pro emebedded systémy<br /> *1982 - Intel 80286 - 16bitový mikroprocesor<br /> *1983 - TMS32010 - první DSP firmy Texas Instruments<br /> *1985 - Intel 80386 - 32bitový mikroprocesor (měl 275 000 tranzistorů)<br /> *1986 - Acorn ARM - 32bitový RISC mikroprocesor, z Advanced RISC Machine, původně Acorn RISC Machine, použit i v domácích počítačích<br /> *1989 - Intel 80486 - 32bitový mikroprocesor s integrovaným matematickým koprocesorem<br /> *1989 - Sun SPARC - 32bitový RISC mikroprocesor, z Scalable (původně Sun Processor ARChitecture)<br /> *1992 - DEC Alpha - 64bitový RISC mikroprocesor<br /> *1992 - Siemens 80C166 - 16bitový mikroprocesor pro průmyslové embedded systémy s bohatou sadou periferií<br /> *1993 - Intel Pentium - 32bitový mikroprocesor nové generace (3,3 milionu tranzistorů)<br /> *1995 - Intel Pentium Pro - 32bitový mikroprocesor nové generace pro servery a pracovní stanice (5,5 milionu tranzistorů)<br /> *1995 - Sun UltraSPARC - 64bitový RISC mikroprocesor<br /> *1997 - Intel Pentium II - 32bitový mikroprocesor nové generace s novou sadou instrukcí MMX (7,5 milionu tranzistorů)<br /> *1997 - Sun picoJava - mikroprocesor pro zpracování Java bytekódu<br /> *1999 - Intel Celeron - 32bitový mikroprocesor odvozený původně od Intel Pentium II pro nejlevnější PC<br /> *1999 - Intel Pentium III - 32bitový mikroprocesor nové generace s novou sadou instrukcí SIMD (9,5 milionu tranzistorů)<br /> *2000 - Intel Pentium 4 - 32bitový mikroprocesor s řadou technologií orientovaných na dosažení vysoké frekvence<br /> *2001 - Intel Itanium - 64bitový mikroprocesor nové generace pro servery<br /> *2003 - AMD Athlon 64 - 64bitový mikroprocesor nové generace pro desktopy s instrukční sadou AMD64, zpětně kompatibilní s x86<br /> *2006 - Intel Core - 64bitová architektura, na které jsou postaveny procesory Core Duo, Core 2 Duo, Core Solo, Core 2 Quad<br /> *2007 - AMD uvádí novou řadu procesorů Phenom<br /> *2008 - Intel Core i7 - nová řada CPU od Intelu<br /> *2010 - Core i3 a Core i5. - integrovaný grafický čip<br /> <br /> <br /> Některé současné procesory obsahují „více jader“. Více jádrový procesor je tedy integrovaný obvod obsahující několik jader procesorů, logiku sloužící k jejich vzájemnému propojení (a případně ještě další jednotky).<br /> <br /> Dalším současným trendem je tzv. „systém na čipu“ (SoC - system on chip). Jde o integrované obvody, které obsahují kromě vlastního procesoru i další subsystémy pro zpracování grafiky, zvuku či připojení periferií (ty jsou v osobních počítačích obvykle v tzv. chipsetech nebo na samostatných kartách). „Systémy na čipu“ mohou být použity například v PDA, herních konzolích, thin-clientech, domácí elektronice, nebo v mobilních telefonech.<br /> <br /> Moderním trendem je rovněž kombinace procesorů s programovatelnými hradlovými poli, která dovoluje maximální přizpůsobení procesoru dané aplikaci. Prakticky to může vypadat například tak, že některé typy hradlových polí obsahují procesorové bloky, z kterých lze pomocí speciálních nástrojů sestavit procesor (nebo pole procesorů) podle požadavků aplikace. Výhodou je nový stupeň flexibility při dodatečných úpravách firmware.<br /> <br /> --[[Uživatel:Tkouba|Tkouba]] 28. 4. 2010, 17:12 (UTC)tkouba</div>

Tkouba http://wiki.sps-pi.cz/index.php?title=Procesor&diff=2502 2010-04-28T17:25:01Z

<p>Tkouba: </p> <hr /> <div>'''Procesor (CPU – Central Processing Unit)''' je základní součástí počítače. Pokud bychom přirovnali počítač např. k automobilu, postavení procesoru by odpovídalo motoru. Někdy bývá také přirovnáván k &quot;srdci&quot; nebo &quot;mozku&quot; počítače. Procesor čte z paměti strojové instrukce a na jejich základě vykonává program. Protože procesor, který by vykonával program zapsaný v nějakém vyšším programovacím jazyku by byl příliš složitý, má každý procesor svůj vlastní jazyk - tzv. strojový kód, který se podle typu procesoru skládá z jednodušších nebo složitějších strojových instrukcí. Pod pojmem procesor se dnes téměř vždy skrývá elektronický integrovaný obvod, i když na samých počátcích počítačové éry byly realizovány procesory i elektromechanicky. Zpravidla se nachází na základní desce počítače. Rodina procesorů, které zpracovávají stejný strojový kód tvoří specifickou architekturu procesoru.<br /> [[Soubor:procesor01.jpg]]<br /> <br /> Procesory prvních počítačů se skládaly z obvodů obsahujících množství tzv. diskrétních součástek - elektronek nebo tranzistorů, rezistorů a kondenzátorů. Takový procesor obvykle zabíral velkou skříň, nebo i několik skříní. Teprve počátkem 70. let 20. století se s nástupem integrovaných obvodů začaly procesory miniaturizovat. Nejprve byly procesory stavěny z procesorových řezů - procesor byl pak složen z několika desítek nebo stovek integrovaných obvodů. Když se podařilo umístit základní obvody procesoru do jednoho integrovaného obvodu, vznikl mikroprocesor.<br /> <br /> V obecnějším pojetí může být označení &quot;procesor&quot; použito pro jakékoli funkční jednotky schopné provádět operace s daty, například &quot;obrazový procesor&quot;, &quot;přenosový procesor pro styk s periferiemi&quot;, &quot;audioprocesor&quot;, atp.<br /> <br /> == Součásti procesoru ==<br /> *řadič nebo řídicí jednotka, jejíž jádro zajišťuje řízení činnosti procesoru v návaznosti na povely programu, tj. načítání strojových instrukcí, jejich dekódování (zjištění typu strojové instrukce), načítání operandů instrukcí z operační paměti a ukládání výsledků zpracování instrukcí.<br /> *sada registrů (v řadiči) k uchování operandů a mezivýsledků. Přístup k registrům je mnohem rychlejší než přístup do rozsáhlých pamětí umístěných na externí sběrnici. Registry dělíme na obecné (pracovní, universální) a řídící (např. čítač instrukcí, stavové registry, registr vrcholu zásobníku, indexregistry). Bitová šířka pracovních registrů je jednou ze základních charakteristik procesoru.<br /> *jedna nebo více aritmeticko logických jednotek (ALU - Arithmetic-Logic Unit), které provádí s daty příslušné aritmetické a logické operace.<br /> *některé procesory obsahují jednu nebo několik jednotek plovoucí čárky (FPU), které provádí operace v plovoucí řádové čárce<br /> <br /> Je třeba poznamenat, že současné procesory zpravidla obsahují mnoho dalších rozsáhlých funkčních bloků jako třeba paměť cache a různých periferií, které z ortodoxního hlediska nejsou součástí procesoru. Proto vznikl pojem „jádro procesoru“, aby bylo možné rozlišit mezi vlastním procesorem a integrovanými periferními obvody. Pro úplnost dodejme, že integrované periferie bývají většinou velmi dobře sladěny s jádrem, takže je z tohoto hlediska lze chápat jako „součást procesoru“. Vzhledem k současné vysoké integraci tak mnohde dochází k rozmazávání hranice mezi pojmem mikroprocesor a mikropočítač.<br /> <br /> ==Rychlost procesoru==<br /> Frekvence práce jádra procesoru je důležitým a zásadním parametrem. Zdánlivě jde o banální záležitost, protože stačí spočítat kolik milionů či miliard instrukcí je procesor schopen vykonat za sekundu, tj. počet MIPS. Ovšem z praktického hlediska je počet MIPS např. u 8bitového procesoru PIC a u procesoru Intel Pentium zcela nesrovnatelnou veličinou, protože instrukční sady těchto procesorů jsou zásadně odlišné a na výpočet v plovoucí čárce, který udělá Pentium v jediném taktu může PIC potřebovat několik tisíc operací, zatímco jednoduché bitové operace zvládnou oba procesory v několika taktech.<br /> <br /> Zdálo by se, že tedy alespoň srovnání výkonu v rámci jedné řady procesorů je snadné, ale není tomu vždy tak. Moderní procesory jsou totiž podstatně rychlejší než externí operační paměť, takže reálný výkon značně závisí také na rychlosti a šířce externí paměti a na velikosti a uspořádání vyrovnávacích pamětí cache uvnitř procesoru.<br /> <br /> V této souvislosti je vhodné rovněž připomenout, že celkový výkon systému je určen výkonem procesoru pouze z jedné části. Rychlost je vždy určena úzkým místem v systému. Pokud je např. malá operační paměť, operační systém se ji pokusí nahradit odkládáním na řádově pomalejší pevný disk a chod paměťově náročných aplikací bude výrazně zpomalen. Taková situace se dá přirovnat k postupnému převážení mnoha předmětů v autě s malým kufrem - vyšší maximální rychlost ani vyšší výkon motoru nevyváží nedostatek prostoru. Rovněž vhodně navržená struktura periferií může výrazně odlehčit zátěž procesoru.<br /> <br /> Integrovaný řadič operační paměti mají dnes všechny procesory AMD (Socket 754, Socket 939, Socket 940, Socket AM2, Socket AM2+, Socket AM3) a nová rodina procesorů Intel Core ix (postavených na jádru Nehalem).<br /> <br /> Nejvíce zákazníky sledovaným parametrem je frekvence procesoru, která je významným faktorem jeho výkonu. Vzhledem k odlišné konstrukci výpočetních jednotek procesorů a vnitřní paměti se obtížně porovnávají výkony konkurenčních procesorů AMD a Intel podle jejich frekvence. Navíc v současné době vyrábějí oba největší výrobci jedno-dvou i čtyřjádrové(AMD i tříjádrové) procesory s poměrně velkým rozpětím frekvence.<br /> AMD u Phenom II použila frekvence okolo 3 GHz a rozdíly u modelů dané řady se někdy liší i o pouze 300 MHz.<br /> <br /> Důležitým faktorem celkového výkonu procesoru je tedy nyní i velikost vyrovnávací paměti procesoru, která se označuje cache. Ta bývá několikaúrovňová, cache s nejrychlejším přístupem má nyní velikost 32-128 kB na jádro (Level 1 cache), další úroveň má nyní 256 kB - 8 MB na jádro (Level 2 cache), Intel má sdílenou L2 cache, AMD zase oddělenou pro každé jádro. Nakonec L3 cache má velikost 2-6 MB. Na výkon procesoru má vliv i frekvence sběrnice (Front Side Bus), kterou komunikuje procesor se zbytkem počítače prostřednictvím tak zvaného chipsetu. AMD místo Front Side Bus používá Hyper Transport a Intel u nových CPU Core i7 přešel na QuickPath. Výrobci nabízejí své prakticky identické procesory v různých typových řadách s různou dostupnou velikostí Level 2 cache a i různou frekvencí FSB.<br /> <br /> ==Historie mikroprocesorů==<br /> <br /> *1971 - Intel 4004 - první mikroprocesor - 4bitový<br /> *1972 - Intel 8008 - 8bitový mikroprocesor<br /> *1974 - Intel 8080 - 8bitový mikroprocesor, který se stal základem prvních 8bitových osobních počítačů<br /> *1975 - MOS Technology 6502 - 8bitový mikroprocesor, montovaný do Apple II, Commodore 64 a Atari<br /> *1975 - Motorola 6800 - první procesor firmy Motorola<br /> *1975 - AMD nastupuje na trh s řadou Am2900<br /> *1976 - TI TMS 9900 - 16bitový mikroprocesor<br /> *1976 - Zilog Z80 - 8bitový mikroprocesor, s rozšířenou instrukční sadou Intel 8080, frekvence až 10 MHz<br /> *1978 - Intel 8086 - 16bitový mikroprocesor, první z architektury x86<br /> *1978 - Intel 8088 - 16bitový mikroprocesor s 8bitovou sběrnicí, který byl použit v prvním IBM PC v roce 1981<br /> *1979 - Motorola 68000 - 32/16bitový mikroprocesor<br /> *1979 - Zilog Z8000 - 16bitový mikroprocesor<br /> *1980 - IBM 801 - 24bitový experimentální procesor s revoluční RISC architekturou dosahující vynikajícího výkonu<br /> *1980 - Intel 8051 - 8bitový mikroprocesor se základní sadou periferií pro emebedded systémy<br /> *1982 - Intel 80286 - 16bitový mikroprocesor<br /> *1983 - TMS32010 - první DSP firmy Texas Instruments<br /> *1985 - Intel 80386 - 32bitový mikroprocesor (měl 275 000 tranzistorů)<br /> *1986 - Acorn ARM - 32bitový RISC mikroprocesor, z Advanced RISC Machine, původně Acorn RISC Machine, použit i v domácích počítačích<br /> *1989 - Intel 80486 - 32bitový mikroprocesor s integrovaným matematickým koprocesorem<br /> *1989 - Sun SPARC - 32bitový RISC mikroprocesor, z Scalable (původně Sun Processor ARChitecture)<br /> *1992 - DEC Alpha - 64bitový RISC mikroprocesor<br /> *1992 - Siemens 80C166 - 16bitový mikroprocesor pro průmyslové embedded systémy s bohatou sadou periferií<br /> *1993 - Intel Pentium - 32bitový mikroprocesor nové generace (3,3 milionu tranzistorů)<br /> *1995 - Intel Pentium Pro - 32bitový mikroprocesor nové generace pro servery a pracovní stanice (5,5 milionu tranzistorů)<br /> *1995 - Sun UltraSPARC - 64bitový RISC mikroprocesor<br /> *1997 - Intel Pentium II - 32bitový mikroprocesor nové generace s novou sadou instrukcí MMX (7,5 milionu tranzistorů)<br /> *1997 - Sun picoJava - mikroprocesor pro zpracování Java bytekódu<br /> *1999 - Intel Celeron - 32bitový mikroprocesor odvozený původně od Intel Pentium II pro nejlevnější PC<br /> *1999 - Intel Pentium III - 32bitový mikroprocesor nové generace s novou sadou instrukcí SIMD (9,5 milionu tranzistorů)<br /> *2000 - Intel Pentium 4 - 32bitový mikroprocesor s řadou technologií orientovaných na dosažení vysoké frekvence<br /> *2001 - Intel Itanium - 64bitový mikroprocesor nové generace pro servery<br /> *2003 - AMD Athlon 64 - 64bitový mikroprocesor nové generace pro desktopy s instrukční sadou AMD64, zpětně kompatibilní s x86<br /> *2006 - Intel Core - 64bitová architektura, na které jsou postaveny procesory Core Duo, Core 2 Duo, Core Solo, Core 2 Quad<br /> *2007 - AMD uvádí novou řadu procesorů Phenom<br /> *2008 - Intel Core i7 - nová řada CPU od Intelu<br /> *2010 - Core i3 a Core i5. - integrovaný grafický čip<br /> <br /> <br /> Některé současné procesory obsahují „více jader“. Více jádrový procesor je tedy integrovaný obvod obsahující několik jader procesorů, logiku sloužící k jejich vzájemnému propojení (a případně ještě další jednotky).<br /> <br /> Dalším současným trendem je tzv. „systém na čipu“ (SoC - system on chip). Jde o integrované obvody, které obsahují kromě vlastního procesoru i další subsystémy pro zpracování grafiky, zvuku či připojení periferií (ty jsou v osobních počítačích obvykle v tzv. chipsetech nebo na samostatných kartách). „Systémy na čipu“ mohou být použity například v PDA, herních konzolích, thin-clientech, domácí elektronice, nebo v mobilních telefonech.<br /> <br /> Moderním trendem je rovněž kombinace procesorů s programovatelnými hradlovými poli, která dovoluje maximální přizpůsobení procesoru dané aplikaci. Prakticky to může vypadat například tak, že některé typy hradlových polí obsahují procesorové bloky, z kterých lze pomocí speciálních nástrojů sestavit procesor (nebo pole procesorů) podle požadavků aplikace. Výhodou je nový stupeň flexibility při dodatečných úpravách firmware.<br /> <br /> --[[Uživatel:Tkouba|Tkouba]] 28. 4. 2010, 17:12 (UTC)tkouba</div>

Tkouba http://wiki.sps-pi.cz/index.php?title=Soubor:Procesor01.jpg&diff=2501 2010-04-28T17:24:33Z

<p>Tkouba: načtena nová verze &quot;Soubor:Procesor01.jpg&quot;</p> <hr /> <div>Procesor firmy Intel</div>

Tkouba http://wiki.sps-pi.cz/index.php?title=Soubor:Procesor01.jpg&diff=2500 2010-04-28T17:20:27Z

<p>Tkouba: Procesor firmy Intel</p> <hr /> <div>Procesor firmy Intel</div>

Tkouba http://wiki.sps-pi.cz/index.php?title=Procesor&diff=2499 2010-04-28T17:19:14Z

<p>Tkouba: </p> <hr /> <div>'''Procesor (CPU – Central Processing Unit)''' je základní součástí počítače. Pokud bychom přirovnali počítač např. k automobilu, postavení procesoru by odpovídalo motoru. Někdy bývá také přirovnáván k &quot;srdci&quot; nebo &quot;mozku&quot; počítače. Procesor čte z paměti strojové instrukce a na jejich základě vykonává program. Protože procesor, který by vykonával program zapsaný v nějakém vyšším programovacím jazyku by byl příliš složitý, má každý procesor svůj vlastní jazyk - tzv. strojový kód, který se podle typu procesoru skládá z jednodušších nebo složitějších strojových instrukcí. Pod pojmem procesor se dnes téměř vždy skrývá elektronický integrovaný obvod, i když na samých počátcích počítačové éry byly realizovány procesory i elektromechanicky. Zpravidla se nachází na základní desce počítače. Rodina procesorů, které zpracovávají stejný strojový kód tvoří specifickou architekturu procesoru.[[Soubor:procesor01.jpg]]<br /> <br /> Procesory prvních počítačů se skládaly z obvodů obsahujících množství tzv. diskrétních součástek - elektronek nebo tranzistorů, rezistorů a kondenzátorů. Takový procesor obvykle zabíral velkou skříň, nebo i několik skříní. Teprve počátkem 70. let 20. století se s nástupem integrovaných obvodů začaly procesory miniaturizovat. Nejprve byly procesory stavěny z procesorových řezů - procesor byl pak složen z několika desítek nebo stovek integrovaných obvodů. Když se podařilo umístit základní obvody procesoru do jednoho integrovaného obvodu, vznikl mikroprocesor.<br /> <br /> V obecnějším pojetí může být označení &quot;procesor&quot; použito pro jakékoli funkční jednotky schopné provádět operace s daty, například &quot;obrazový procesor&quot;, &quot;přenosový procesor pro styk s periferiemi&quot;, &quot;audioprocesor&quot;, atp.<br /> <br /> == Součásti procesoru ==<br /> *řadič nebo řídicí jednotka, jejíž jádro zajišťuje řízení činnosti procesoru v návaznosti na povely programu, tj. načítání strojových instrukcí, jejich dekódování (zjištění typu strojové instrukce), načítání operandů instrukcí z operační paměti a ukládání výsledků zpracování instrukcí.<br /> *sada registrů (v řadiči) k uchování operandů a mezivýsledků. Přístup k registrům je mnohem rychlejší než přístup do rozsáhlých pamětí umístěných na externí sběrnici. Registry dělíme na obecné (pracovní, universální) a řídící (např. čítač instrukcí, stavové registry, registr vrcholu zásobníku, indexregistry). Bitová šířka pracovních registrů je jednou ze základních charakteristik procesoru.<br /> *jedna nebo více aritmeticko logických jednotek (ALU - Arithmetic-Logic Unit), které provádí s daty příslušné aritmetické a logické operace.<br /> *některé procesory obsahují jednu nebo několik jednotek plovoucí čárky (FPU), které provádí operace v plovoucí řádové čárce<br /> <br /> Je třeba poznamenat, že současné procesory zpravidla obsahují mnoho dalších rozsáhlých funkčních bloků jako třeba paměť cache a různých periferií, které z ortodoxního hlediska nejsou součástí procesoru. Proto vznikl pojem „jádro procesoru“, aby bylo možné rozlišit mezi vlastním procesorem a integrovanými periferními obvody. Pro úplnost dodejme, že integrované periferie bývají většinou velmi dobře sladěny s jádrem, takže je z tohoto hlediska lze chápat jako „součást procesoru“. Vzhledem k současné vysoké integraci tak mnohde dochází k rozmazávání hranice mezi pojmem mikroprocesor a mikropočítač.<br /> <br /> ==Rychlost procesoru==<br /> Frekvence práce jádra procesoru je důležitým a zásadním parametrem. Zdánlivě jde o banální záležitost, protože stačí spočítat kolik milionů či miliard instrukcí je procesor schopen vykonat za sekundu, tj. počet MIPS. Ovšem z praktického hlediska je počet MIPS např. u 8bitového procesoru PIC a u procesoru Intel Pentium zcela nesrovnatelnou veličinou, protože instrukční sady těchto procesorů jsou zásadně odlišné a na výpočet v plovoucí čárce, který udělá Pentium v jediném taktu může PIC potřebovat několik tisíc operací, zatímco jednoduché bitové operace zvládnou oba procesory v několika taktech.<br /> <br /> Zdálo by se, že tedy alespoň srovnání výkonu v rámci jedné řady procesorů je snadné, ale není tomu vždy tak. Moderní procesory jsou totiž podstatně rychlejší než externí operační paměť, takže reálný výkon značně závisí také na rychlosti a šířce externí paměti a na velikosti a uspořádání vyrovnávacích pamětí cache uvnitř procesoru.<br /> <br /> V této souvislosti je vhodné rovněž připomenout, že celkový výkon systému je určen výkonem procesoru pouze z jedné části. Rychlost je vždy určena úzkým místem v systému. Pokud je např. malá operační paměť, operační systém se ji pokusí nahradit odkládáním na řádově pomalejší pevný disk a chod paměťově náročných aplikací bude výrazně zpomalen. Taková situace se dá přirovnat k postupnému převážení mnoha předmětů v autě s malým kufrem - vyšší maximální rychlost ani vyšší výkon motoru nevyváží nedostatek prostoru. Rovněž vhodně navržená struktura periferií může výrazně odlehčit zátěž procesoru.<br /> <br /> Integrovaný řadič operační paměti mají dnes všechny procesory AMD (Socket 754, Socket 939, Socket 940, Socket AM2, Socket AM2+, Socket AM3) a nová rodina procesorů Intel Core ix (postavených na jádru Nehalem).<br /> <br /> Nejvíce zákazníky sledovaným parametrem je frekvence procesoru, která je významným faktorem jeho výkonu. Vzhledem k odlišné konstrukci výpočetních jednotek procesorů a vnitřní paměti se obtížně porovnávají výkony konkurenčních procesorů AMD a Intel podle jejich frekvence. Navíc v současné době vyrábějí oba největší výrobci jedno-dvou i čtyřjádrové(AMD i tříjádrové) procesory s poměrně velkým rozpětím frekvence.<br /> AMD u Phenom II použila frekvence okolo 3 GHz a rozdíly u modelů dané řady se někdy liší i o pouze 300 MHz.<br /> <br /> Důležitým faktorem celkového výkonu procesoru je tedy nyní i velikost vyrovnávací paměti procesoru, která se označuje cache. Ta bývá několikaúrovňová, cache s nejrychlejším přístupem má nyní velikost 32-128 kB na jádro (Level 1 cache), další úroveň má nyní 256 kB - 8 MB na jádro (Level 2 cache), Intel má sdílenou L2 cache, AMD zase oddělenou pro každé jádro. Nakonec L3 cache má velikost 2-6 MB. Na výkon procesoru má vliv i frekvence sběrnice (Front Side Bus), kterou komunikuje procesor se zbytkem počítače prostřednictvím tak zvaného chipsetu. AMD místo Front Side Bus používá Hyper Transport a Intel u nových CPU Core i7 přešel na QuickPath. Výrobci nabízejí své prakticky identické procesory v různých typových řadách s různou dostupnou velikostí Level 2 cache a i různou frekvencí FSB.<br /> <br /> ==Historie mikroprocesorů==<br /> <br /> *1971 - Intel 4004 - první mikroprocesor - 4bitový<br /> *1972 - Intel 8008 - 8bitový mikroprocesor<br /> *1974 - Intel 8080 - 8bitový mikroprocesor, který se stal základem prvních 8bitových osobních počítačů<br /> *1975 - MOS Technology 6502 - 8bitový mikroprocesor, montovaný do Apple II, Commodore 64 a Atari<br /> *1975 - Motorola 6800 - první procesor firmy Motorola<br /> *1975 - AMD nastupuje na trh s řadou Am2900<br /> *1976 - TI TMS 9900 - 16bitový mikroprocesor<br /> *1976 - Zilog Z80 - 8bitový mikroprocesor, s rozšířenou instrukční sadou Intel 8080, frekvence až 10 MHz<br /> *1978 - Intel 8086 - 16bitový mikroprocesor, první z architektury x86<br /> *1978 - Intel 8088 - 16bitový mikroprocesor s 8bitovou sběrnicí, který byl použit v prvním IBM PC v roce 1981<br /> *1979 - Motorola 68000 - 32/16bitový mikroprocesor<br /> *1979 - Zilog Z8000 - 16bitový mikroprocesor<br /> *1980 - IBM 801 - 24bitový experimentální procesor s revoluční RISC architekturou dosahující vynikajícího výkonu<br /> *1980 - Intel 8051 - 8bitový mikroprocesor se základní sadou periferií pro emebedded systémy<br /> *1982 - Intel 80286 - 16bitový mikroprocesor<br /> *1983 - TMS32010 - první DSP firmy Texas Instruments<br /> *1985 - Intel 80386 - 32bitový mikroprocesor (měl 275 000 tranzistorů)<br /> *1986 - Acorn ARM - 32bitový RISC mikroprocesor, z Advanced RISC Machine, původně Acorn RISC Machine, použit i v domácích počítačích<br /> *1989 - Intel 80486 - 32bitový mikroprocesor s integrovaným matematickým koprocesorem<br /> *1989 - Sun SPARC - 32bitový RISC mikroprocesor, z Scalable (původně Sun Processor ARChitecture)<br /> *1992 - DEC Alpha - 64bitový RISC mikroprocesor<br /> *1992 - Siemens 80C166 - 16bitový mikroprocesor pro průmyslové embedded systémy s bohatou sadou periferií<br /> *1993 - Intel Pentium - 32bitový mikroprocesor nové generace (3,3 milionu tranzistorů)<br /> *1995 - Intel Pentium Pro - 32bitový mikroprocesor nové generace pro servery a pracovní stanice (5,5 milionu tranzistorů)<br /> *1995 - Sun UltraSPARC - 64bitový RISC mikroprocesor<br /> *1997 - Intel Pentium II - 32bitový mikroprocesor nové generace s novou sadou instrukcí MMX (7,5 milionu tranzistorů)<br /> *1997 - Sun picoJava - mikroprocesor pro zpracování Java bytekódu<br /> *1999 - Intel Celeron - 32bitový mikroprocesor odvozený původně od Intel Pentium II pro nejlevnější PC<br /> *1999 - Intel Pentium III - 32bitový mikroprocesor nové generace s novou sadou instrukcí SIMD (9,5 milionu tranzistorů)<br /> *2000 - Intel Pentium 4 - 32bitový mikroprocesor s řadou technologií orientovaných na dosažení vysoké frekvence<br /> *2001 - Intel Itanium - 64bitový mikroprocesor nové generace pro servery<br /> *2003 - AMD Athlon 64 - 64bitový mikroprocesor nové generace pro desktopy s instrukční sadou AMD64, zpětně kompatibilní s x86<br /> *2006 - Intel Core - 64bitová architektura, na které jsou postaveny procesory Core Duo, Core 2 Duo, Core Solo, Core 2 Quad<br /> *2007 - AMD uvádí novou řadu procesorů Phenom<br /> *2008 - Intel Core i7 - nová řada CPU od Intelu<br /> *2010 - Core i3 a Core i5. - integrovaný grafický čip<br /> <br /> <br /> Některé současné procesory obsahují „více jader“. Více jádrový procesor je tedy integrovaný obvod obsahující několik jader procesorů, logiku sloužící k jejich vzájemnému propojení (a případně ještě další jednotky).<br /> <br /> Dalším současným trendem je tzv. „systém na čipu“ (SoC - system on chip). Jde o integrované obvody, které obsahují kromě vlastního procesoru i další subsystémy pro zpracování grafiky, zvuku či připojení periferií (ty jsou v osobních počítačích obvykle v tzv. chipsetech nebo na samostatných kartách). „Systémy na čipu“ mohou být použity například v PDA, herních konzolích, thin-clientech, domácí elektronice, nebo v mobilních telefonech.<br /> <br /> Moderním trendem je rovněž kombinace procesorů s programovatelnými hradlovými poli, která dovoluje maximální přizpůsobení procesoru dané aplikaci. Prakticky to může vypadat například tak, že některé typy hradlových polí obsahují procesorové bloky, z kterých lze pomocí speciálních nástrojů sestavit procesor (nebo pole procesorů) podle požadavků aplikace. Výhodou je nový stupeň flexibility při dodatečných úpravách firmware.<br /> <br /> --[[Uživatel:Tkouba|Tkouba]] 28. 4. 2010, 17:12 (UTC)tkouba</div>

Tkouba http://wiki.sps-pi.cz/index.php?title=Procesor&diff=2498 2010-04-28T17:15:09Z

<p>Tkouba: </p> <hr /> <div>'''Procesor (CPU – Central Processing Unit)''' je základní součástí počítače. Pokud bychom přirovnali počítač např. k automobilu, postavení procesoru by odpovídalo motoru. Někdy bývá také přirovnáván k &quot;srdci&quot; nebo &quot;mozku&quot; počítače. Procesor čte z paměti strojové instrukce a na jejich základě vykonává program. Protože procesor, který by vykonával program zapsaný v nějakém vyšším programovacím jazyku by byl příliš složitý, má každý procesor svůj vlastní jazyk - tzv. strojový kód, který se podle typu procesoru skládá z jednodušších nebo složitějších strojových instrukcí. Pod pojmem procesor se dnes téměř vždy skrývá elektronický integrovaný obvod, i když na samých počátcích počítačové éry byly realizovány procesory i elektromechanicky. Zpravidla se nachází na základní desce počítače. Rodina procesorů, které zpracovávají stejný strojový kód tvoří specifickou architekturu procesoru.<br /> <br /> Procesory prvních počítačů se skládaly z obvodů obsahujících množství tzv. diskrétních součástek - elektronek nebo tranzistorů, rezistorů a kondenzátorů. Takový procesor obvykle zabíral velkou skříň, nebo i několik skříní. Teprve počátkem 70. let 20. století se s nástupem integrovaných obvodů začaly procesory miniaturizovat. Nejprve byly procesory stavěny z procesorových řezů - procesor byl pak složen z několika desítek nebo stovek integrovaných obvodů. Když se podařilo umístit základní obvody procesoru do jednoho integrovaného obvodu, vznikl mikroprocesor.<br /> <br /> V obecnějším pojetí může být označení &quot;procesor&quot; použito pro jakékoli funkční jednotky schopné provádět operace s daty, například &quot;obrazový procesor&quot;, &quot;přenosový procesor pro styk s periferiemi&quot;, &quot;audioprocesor&quot;, atp.<br /> <br /> == Součásti procesoru ==<br /> *řadič nebo řídicí jednotka, jejíž jádro zajišťuje řízení činnosti procesoru v návaznosti na povely programu, tj. načítání strojových instrukcí, jejich dekódování (zjištění typu strojové instrukce), načítání operandů instrukcí z operační paměti a ukládání výsledků zpracování instrukcí.<br /> *sada registrů (v řadiči) k uchování operandů a mezivýsledků. Přístup k registrům je mnohem rychlejší než přístup do rozsáhlých pamětí umístěných na externí sběrnici. Registry dělíme na obecné (pracovní, universální) a řídící (např. čítač instrukcí, stavové registry, registr vrcholu zásobníku, indexregistry). Bitová šířka pracovních registrů je jednou ze základních charakteristik procesoru.<br /> *jedna nebo více aritmeticko logických jednotek (ALU - Arithmetic-Logic Unit), které provádí s daty příslušné aritmetické a logické operace.<br /> *některé procesory obsahují jednu nebo několik jednotek plovoucí čárky (FPU), které provádí operace v plovoucí řádové čárce<br /> <br /> Je třeba poznamenat, že současné procesory zpravidla obsahují mnoho dalších rozsáhlých funkčních bloků jako třeba paměť cache a různých periferií, které z ortodoxního hlediska nejsou součástí procesoru. Proto vznikl pojem „jádro procesoru“, aby bylo možné rozlišit mezi vlastním procesorem a integrovanými periferními obvody. Pro úplnost dodejme, že integrované periferie bývají většinou velmi dobře sladěny s jádrem, takže je z tohoto hlediska lze chápat jako „součást procesoru“. Vzhledem k současné vysoké integraci tak mnohde dochází k rozmazávání hranice mezi pojmem mikroprocesor a mikropočítač.<br /> <br /> ==Rychlost procesoru==<br /> Frekvence práce jádra procesoru je důležitým a zásadním parametrem. Zdánlivě jde o banální záležitost, protože stačí spočítat kolik milionů či miliard instrukcí je procesor schopen vykonat za sekundu, tj. počet MIPS. Ovšem z praktického hlediska je počet MIPS např. u 8bitového procesoru PIC a u procesoru Intel Pentium zcela nesrovnatelnou veličinou, protože instrukční sady těchto procesorů jsou zásadně odlišné a na výpočet v plovoucí čárce, který udělá Pentium v jediném taktu může PIC potřebovat několik tisíc operací, zatímco jednoduché bitové operace zvládnou oba procesory v několika taktech.<br /> <br /> Zdálo by se, že tedy alespoň srovnání výkonu v rámci jedné řady procesorů je snadné, ale není tomu vždy tak. Moderní procesory jsou totiž podstatně rychlejší než externí operační paměť, takže reálný výkon značně závisí také na rychlosti a šířce externí paměti a na velikosti a uspořádání vyrovnávacích pamětí cache uvnitř procesoru.<br /> <br /> V této souvislosti je vhodné rovněž připomenout, že celkový výkon systému je určen výkonem procesoru pouze z jedné části. Rychlost je vždy určena úzkým místem v systému. Pokud je např. malá operační paměť, operační systém se ji pokusí nahradit odkládáním na řádově pomalejší pevný disk a chod paměťově náročných aplikací bude výrazně zpomalen. Taková situace se dá přirovnat k postupnému převážení mnoha předmětů v autě s malým kufrem - vyšší maximální rychlost ani vyšší výkon motoru nevyváží nedostatek prostoru. Rovněž vhodně navržená struktura periferií může výrazně odlehčit zátěž procesoru.<br /> <br /> Integrovaný řadič operační paměti mají dnes všechny procesory AMD (Socket 754, Socket 939, Socket 940, Socket AM2, Socket AM2+, Socket AM3) a nová rodina procesorů Intel Core ix (postavených na jádru Nehalem).<br /> <br /> Nejvíce zákazníky sledovaným parametrem je frekvence procesoru, která je významným faktorem jeho výkonu. Vzhledem k odlišné konstrukci výpočetních jednotek procesorů a vnitřní paměti se obtížně porovnávají výkony konkurenčních procesorů AMD a Intel podle jejich frekvence. Navíc v současné době vyrábějí oba největší výrobci jedno-dvou i čtyřjádrové(AMD i tříjádrové) procesory s poměrně velkým rozpětím frekvence.<br /> AMD u Phenom II použila frekvence okolo 3 GHz a rozdíly u modelů dané řady se někdy liší i o pouze 300 MHz.<br /> <br /> Důležitým faktorem celkového výkonu procesoru je tedy nyní i velikost vyrovnávací paměti procesoru, která se označuje cache. Ta bývá několikaúrovňová, cache s nejrychlejším přístupem má nyní velikost 32-128 kB na jádro (Level 1 cache), další úroveň má nyní 256 kB - 8 MB na jádro (Level 2 cache), Intel má sdílenou L2 cache, AMD zase oddělenou pro každé jádro. Nakonec L3 cache má velikost 2-6 MB. Na výkon procesoru má vliv i frekvence sběrnice (Front Side Bus), kterou komunikuje procesor se zbytkem počítače prostřednictvím tak zvaného chipsetu. AMD místo Front Side Bus používá Hyper Transport a Intel u nových CPU Core i7 přešel na QuickPath. Výrobci nabízejí své prakticky identické procesory v různých typových řadách s různou dostupnou velikostí Level 2 cache a i různou frekvencí FSB.<br /> <br /> ==Historie mikroprocesorů==<br /> <br /> *1971 - Intel 4004 - první mikroprocesor - 4bitový<br /> *1972 - Intel 8008 - 8bitový mikroprocesor<br /> *1974 - Intel 8080 - 8bitový mikroprocesor, který se stal základem prvních 8bitových osobních počítačů<br /> *1975 - MOS Technology 6502 - 8bitový mikroprocesor, montovaný do Apple II, Commodore 64 a Atari<br /> *1975 - Motorola 6800 - první procesor firmy Motorola<br /> *1975 - AMD nastupuje na trh s řadou Am2900<br /> *1976 - TI TMS 9900 - 16bitový mikroprocesor<br /> *1976 - Zilog Z80 - 8bitový mikroprocesor, s rozšířenou instrukční sadou Intel 8080, frekvence až 10 MHz<br /> *1978 - Intel 8086 - 16bitový mikroprocesor, první z architektury x86<br /> *1978 - Intel 8088 - 16bitový mikroprocesor s 8bitovou sběrnicí, který byl použit v prvním IBM PC v roce 1981<br /> *1979 - Motorola 68000 - 32/16bitový mikroprocesor<br /> *1979 - Zilog Z8000 - 16bitový mikroprocesor<br /> *1980 - IBM 801 - 24bitový experimentální procesor s revoluční RISC architekturou dosahující vynikajícího výkonu<br /> *1980 - Intel 8051 - 8bitový mikroprocesor se základní sadou periferií pro emebedded systémy<br /> *1982 - Intel 80286 - 16bitový mikroprocesor<br /> *1983 - TMS32010 - první DSP firmy Texas Instruments<br /> *1985 - Intel 80386 - 32bitový mikroprocesor (měl 275 000 tranzistorů)<br /> *1986 - Acorn ARM - 32bitový RISC mikroprocesor, z Advanced RISC Machine, původně Acorn RISC Machine, použit i v domácích počítačích<br /> *1989 - Intel 80486 - 32bitový mikroprocesor s integrovaným matematickým koprocesorem<br /> *1989 - Sun SPARC - 32bitový RISC mikroprocesor, z Scalable (původně Sun Processor ARChitecture)<br /> *1992 - DEC Alpha - 64bitový RISC mikroprocesor<br /> *1992 - Siemens 80C166 - 16bitový mikroprocesor pro průmyslové embedded systémy s bohatou sadou periferií<br /> *1993 - Intel Pentium - 32bitový mikroprocesor nové generace (3,3 milionu tranzistorů)<br /> *1995 - Intel Pentium Pro - 32bitový mikroprocesor nové generace pro servery a pracovní stanice (5,5 milionu tranzistorů)<br /> *1995 - Sun UltraSPARC - 64bitový RISC mikroprocesor<br /> *1997 - Intel Pentium II - 32bitový mikroprocesor nové generace s novou sadou instrukcí MMX (7,5 milionu tranzistorů)<br /> *1997 - Sun picoJava - mikroprocesor pro zpracování Java bytekódu<br /> *1999 - Intel Celeron - 32bitový mikroprocesor odvozený původně od Intel Pentium II pro nejlevnější PC<br /> *1999 - Intel Pentium III - 32bitový mikroprocesor nové generace s novou sadou instrukcí SIMD (9,5 milionu tranzistorů)<br /> *2000 - Intel Pentium 4 - 32bitový mikroprocesor s řadou technologií orientovaných na dosažení vysoké frekvence<br /> *2001 - Intel Itanium - 64bitový mikroprocesor nové generace pro servery<br /> *2003 - AMD Athlon 64 - 64bitový mikroprocesor nové generace pro desktopy s instrukční sadou AMD64, zpětně kompatibilní s x86<br /> *2006 - Intel Core - 64bitová architektura, na které jsou postaveny procesory Core Duo, Core 2 Duo, Core Solo, Core 2 Quad<br /> *2007 - AMD uvádí novou řadu procesorů Phenom<br /> *2008 - Intel Core i7 - nová řada CPU od Intelu<br /> *2010 - Core i3 a Core i5. - integrovaný grafický čip<br /> <br /> <br /> Některé současné procesory obsahují „více jader“. Více jádrový procesor je tedy integrovaný obvod obsahující několik jader procesorů, logiku sloužící k jejich vzájemnému propojení (a případně ještě další jednotky).<br /> <br /> Dalším současným trendem je tzv. „systém na čipu“ (SoC - system on chip). Jde o integrované obvody, které obsahují kromě vlastního procesoru i další subsystémy pro zpracování grafiky, zvuku či připojení periferií (ty jsou v osobních počítačích obvykle v tzv. chipsetech nebo na samostatných kartách). „Systémy na čipu“ mohou být použity například v PDA, herních konzolích, thin-clientech, domácí elektronice, nebo v mobilních telefonech.<br /> <br /> Moderním trendem je rovněž kombinace procesorů s programovatelnými hradlovými poli, která dovoluje maximální přizpůsobení procesoru dané aplikaci. Prakticky to může vypadat například tak, že některé typy hradlových polí obsahují procesorové bloky, z kterých lze pomocí speciálních nástrojů sestavit procesor (nebo pole procesorů) podle požadavků aplikace. Výhodou je nový stupeň flexibility při dodatečných úpravách firmware.<br /> <br /> --[[Uživatel:Tkouba|Tkouba]] 28. 4. 2010, 17:12 (UTC)tkouba</div>

Tkouba http://wiki.sps-pi.cz/index.php?title=Procesor&diff=2497 2010-04-28T17:12:33Z

<p>Tkouba: Založena nová stránka: &#039;&#039;&#039;Procesor (CPU – Central Processing Unit)&#039;&#039;&#039; je základní součástí počítače. Pokud bychom přirovnali počítač např. k automobilu, postavení procesoru by odp…</p> <hr /> <div>'''Procesor (CPU – Central Processing Unit)''' je základní součástí počítače. Pokud bychom přirovnali počítač např. k automobilu, postavení procesoru by odpovídalo motoru. Někdy bývá také přirovnáván k &quot;srdci&quot; nebo &quot;mozku&quot; počítače. Procesor čte z paměti strojové instrukce a na jejich základě vykonává program. Protože procesor, který by vykonával program zapsaný v nějakém vyšším programovacím jazyku by byl příliš složitý, má každý procesor svůj vlastní jazyk - tzv. strojový kód, který se podle typu procesoru skládá z jednodušších nebo složitějších strojových instrukcí. Pod pojmem procesor se dnes téměř vždy skrývá elektronický integrovaný obvod, i když na samých počátcích počítačové éry byly realizovány procesory i elektromechanicky. Zpravidla se nachází na základní desce počítače. Rodina procesorů, které zpracovávají stejný strojový kód tvoří specifickou architekturu procesoru.<br /> <br /> Procesory prvních počítačů se skládaly z obvodů obsahujících množství tzv. diskrétních součástek - elektronek nebo tranzistorů, rezistorů a kondenzátorů. Takový procesor obvykle zabíral velkou skříň, nebo i několik skříní. Teprve počátkem 70. let 20. století se s nástupem integrovaných obvodů začaly procesory miniaturizovat. Nejprve byly procesory stavěny z procesorových řezů - procesor byl pak složen z několika desítek nebo stovek integrovaných obvodů. Když se podařilo umístit základní obvody procesoru do jednoho integrovaného obvodu, vznikl mikroprocesor.<br /> <br /> V obecnějším pojetí může být označení &quot;procesor&quot; použito pro jakékoli funkční jednotky schopné provádět operace s daty, například &quot;obrazový procesor&quot;, &quot;přenosový procesor pro styk s periferiemi&quot;, &quot;audioprocesor&quot;, atp.<br /> <br /> == Součásti procesoru ==<br /> *řadič nebo řídicí jednotka, jejíž jádro zajišťuje řízení činnosti procesoru v návaznosti na povely programu, tj. načítání strojových instrukcí, jejich dekódování (zjištění typu strojové instrukce), načítání operandů instrukcí z operační paměti a ukládání výsledků zpracování instrukcí.<br /> *sada registrů (v řadiči) k uchování operandů a mezivýsledků. Přístup k registrům je mnohem rychlejší než přístup do rozsáhlých pamětí umístěných na externí sběrnici. Registry dělíme na obecné (pracovní, universální) a řídící (např. čítač instrukcí, stavové registry, registr vrcholu zásobníku, indexregistry). Bitová šířka pracovních registrů je jednou ze základních charakteristik procesoru.<br /> *jedna nebo více aritmeticko logických jednotek (ALU - Arithmetic-Logic Unit), které provádí s daty příslušné aritmetické a logické operace.<br /> *některé procesory obsahují jednu nebo několik jednotek plovoucí čárky (FPU), které provádí operace v plovoucí řádové čárce<br /> <br /> Je třeba poznamenat, že současné procesory zpravidla obsahují mnoho dalších rozsáhlých funkčních bloků jako třeba paměť cache a různých periferií, které z ortodoxního hlediska nejsou součástí procesoru. Proto vznikl pojem „jádro procesoru“, aby bylo možné rozlišit mezi vlastním procesorem a integrovanými periferními obvody. Pro úplnost dodejme, že integrované periferie bývají většinou velmi dobře sladěny s jádrem, takže je z tohoto hlediska lze chápat jako „součást procesoru“. Vzhledem k současné vysoké integraci tak mnohde dochází k rozmazávání hranice mezi pojmem mikroprocesor a mikropočítač.<br /> <br /> ==Rychlost procesoru==<br /> Frekvence práce jádra procesoru je důležitým a zásadním parametrem. Zdánlivě jde o banální záležitost, protože stačí spočítat kolik milionů či miliard instrukcí je procesor schopen vykonat za sekundu, tj. počet MIPS. Ovšem z praktického hlediska je počet MIPS např. u 8bitového procesoru PIC a u procesoru Intel Pentium zcela nesrovnatelnou veličinou, protože instrukční sady těchto procesorů jsou zásadně odlišné a na výpočet v plovoucí čárce, který udělá Pentium v jediném taktu může PIC potřebovat několik tisíc operací, zatímco jednoduché bitové operace zvládnou oba procesory v několika taktech.<br /> <br /> Zdálo by se, že tedy alespoň srovnání výkonu v rámci jedné řady procesorů je snadné, ale není tomu vždy tak. Moderní procesory jsou totiž podstatně rychlejší než externí operační paměť, takže reálný výkon značně závisí také na rychlosti a šířce externí paměti a na velikosti a uspořádání vyrovnávacích pamětí cache uvnitř procesoru.<br /> <br /> V této souvislosti je vhodné rovněž připomenout, že celkový výkon systému je určen výkonem procesoru pouze z jedné části. Rychlost je vždy určena úzkým místem v systému. Pokud je např. malá operační paměť, operační systém se ji pokusí nahradit odkládáním na řádově pomalejší pevný disk a chod paměťově náročných aplikací bude výrazně zpomalen. Taková situace se dá přirovnat k postupnému převážení mnoha předmětů v autě s malým kufrem - vyšší maximální rychlost ani vyšší výkon motoru nevyváží nedostatek prostoru. Rovněž vhodně navržená struktura periferií může výrazně odlehčit zátěž procesoru.<br /> <br /> Integrovaný řadič operační paměti mají dnes všechny procesory AMD (Socket 754, Socket 939, Socket 940, Socket AM2, Socket AM2+, Socket AM3) a nová rodina procesorů Intel Core ix (postavených na jádru Nehalem).<br /> <br /> Nejvíce zákazníky sledovaným parametrem je frekvence procesoru, která je významným faktorem jeho výkonu. Vzhledem k odlišné konstrukci výpočetních jednotek procesorů a vnitřní paměti se obtížně porovnávají výkony konkurenčních procesorů AMD a Intel podle jejich frekvence. Navíc v současné době vyrábějí oba největší výrobci jedno-dvou i čtyřjádrové(AMD i tříjádrové) procesory s poměrně velkým rozpětím frekvence.<br /> AMD u Phenom II použila frekvence okolo 3 GHz a rozdíly u modelů dané řady se někdy liší i o pouze 300 MHz.<br /> <br /> Důležitým faktorem celkového výkonu procesoru je tedy nyní i velikost vyrovnávací paměti procesoru, která se označuje cache. Ta bývá několikaúrovňová, cache s nejrychlejším přístupem má nyní velikost 32-128 kB na jádro (Level 1 cache), další úroveň má nyní 256 kB - 8 MB na jádro (Level 2 cache), Intel má sdílenou L2 cache, AMD zase oddělenou pro každé jádro. Nakonec L3 cache má velikost 2-6 MB. Na výkon procesoru má vliv i frekvence sběrnice (Front Side Bus), kterou komunikuje procesor se zbytkem počítače prostřednictvím tak zvaného chipsetu. AMD místo Front Side Bus používá Hyper Transport a Intel u nových CPU Core i7 přešel na QuickPath. Výrobci nabízejí své prakticky identické procesory v různých typových řadách s různou dostupnou velikostí Level 2 cache a i různou frekvencí FSB.<br /> <br /> ==Historie mikroprocesorů==<br /> <br /> 1971 - Intel 4004 - první mikroprocesor - 4bitový<br /> 1972 - Intel 8008 - 8bitový mikroprocesor<br /> 1974 - Intel 8080 - 8bitový mikroprocesor, který se stal základem prvních 8bitových osobních počítačů<br /> 1975 - MOS Technology 6502 - 8bitový mikroprocesor, montovaný do Apple II, Commodore 64 a Atari<br /> 1975 - Motorola 6800 - první procesor firmy Motorola<br /> 1975 - AMD nastupuje na trh s řadou Am2900<br /> 1976 - TI TMS 9900 - 16bitový mikroprocesor<br /> 1976 - Zilog Z80 - 8bitový mikroprocesor, s rozšířenou instrukční sadou Intel 8080, frekvence až 10 MHz<br /> 1978 - Intel 8086 - 16bitový mikroprocesor, první z architektury x86<br /> 1978 - Intel 8088 - 16bitový mikroprocesor s 8bitovou sběrnicí, který byl použit v prvním IBM PC v roce 1981<br /> 1979 - Motorola 68000 - 32/16bitový mikroprocesor<br /> 1979 - Zilog Z8000 - 16bitový mikroprocesor<br /> 1980 - IBM 801 - 24bitový experimentální procesor s revoluční RISC architekturou dosahující vynikajícího výkonu<br /> 1980 - Intel 8051 - 8bitový mikroprocesor se základní sadou periferií pro emebedded systémy<br /> 1982 - Intel 80286 - 16bitový mikroprocesor<br /> 1983 - TMS32010 - první DSP firmy Texas Instruments<br /> 1985 - Intel 80386 - 32bitový mikroprocesor (měl 275 000 tranzistorů)<br /> 1986 - Acorn ARM - 32bitový RISC mikroprocesor, z Advanced RISC Machine, původně Acorn RISC Machine, použit i v domácích počítačích<br /> 1989 - Intel 80486 - 32bitový mikroprocesor s integrovaným matematickým koprocesorem<br /> 1989 - Sun SPARC - 32bitový RISC mikroprocesor, z Scalable (původně Sun Processor ARChitecture)<br /> 1992 - DEC Alpha - 64bitový RISC mikroprocesor<br /> 1992 - Siemens 80C166 - 16bitový mikroprocesor pro průmyslové embedded systémy s bohatou sadou periferií<br /> 1993 - Intel Pentium - 32bitový mikroprocesor nové generace (3,3 milionu tranzistorů)<br /> 1995 - Intel Pentium Pro - 32bitový mikroprocesor nové generace pro servery a pracovní stanice (5,5 milionu tranzistorů)<br /> 1995 - Sun UltraSPARC - 64bitový RISC mikroprocesor<br /> 1997 - Intel Pentium II - 32bitový mikroprocesor nové generace s novou sadou instrukcí MMX (7,5 milionu tranzistorů)<br /> 1997 - Sun picoJava - mikroprocesor pro zpracování Java bytekódu<br /> 1999 - Intel Celeron - 32bitový mikroprocesor odvozený původně od Intel Pentium II pro nejlevnější PC<br /> 1999 - Intel Pentium III - 32bitový mikroprocesor nové generace s novou sadou instrukcí SIMD (9,5 milionu tranzistorů)<br /> 2000 - Intel Pentium 4 - 32bitový mikroprocesor s řadou technologií orientovaných na dosažení vysoké frekvence<br /> 2001 - Intel Itanium - 64bitový mikroprocesor nové generace pro servery<br /> 2003 - AMD Athlon 64 - 64bitový mikroprocesor nové generace pro desktopy s instrukční sadou AMD64, zpětně kompatibilní s x86<br /> 2006 - Intel Core - 64bitová architektura, na které jsou postaveny procesory Core Duo, Core 2 Duo, Core Solo, Core 2 Quad<br /> 2007 - AMD uvádí novou řadu procesorů Phenom<br /> 2008 - Intel Core i7 - nová řada CPU od Intelu<br /> 2010 - Core i3 a Core i5. - integrovaný grafický čip<br /> <br /> <br /> Některé současné procesory obsahují „více jader“. Více jádrový procesor je tedy integrovaný obvod obsahující několik jader procesorů, logiku sloužící k jejich vzájemnému propojení (a případně ještě další jednotky).<br /> <br /> Dalším současným trendem je tzv. „systém na čipu“ (SoC - system on chip). Jde o integrované obvody, které obsahují kromě vlastního procesoru i další subsystémy pro zpracování grafiky, zvuku či připojení periferií (ty jsou v osobních počítačích obvykle v tzv. chipsetech nebo na samostatných kartách). „Systémy na čipu“ mohou být použity například v PDA, herních konzolích, thin-clientech, domácí elektronice, nebo v mobilních telefonech.<br /> <br /> Moderním trendem je rovněž kombinace procesorů s programovatelnými hradlovými poli, která dovoluje maximální přizpůsobení procesoru dané aplikaci. Prakticky to může vypadat například tak, že některé typy hradlových polí obsahují procesorové bloky, z kterých lze pomocí speciálních nástrojů sestavit procesor (nebo pole procesorů) podle požadavků aplikace. Výhodou je nový stupeň flexibility při dodatečných úpravách firmware.<br /> <br /> --[[Uživatel:Tkouba|Tkouba]] 28. 4. 2010, 17:12 (UTC)tkouba</div>

Tkouba