Elektronka: Porovnání verzí
Bez shrnutí editace |
mBez shrnutí editace |
||
Řádek 109: | Řádek 109: | ||
[http://cs.wikipedia.org/wiki/Elektronka] | [http://cs.wikipedia.org/wiki/Elektronka] | ||
[[Otázky k opakování z referátů mikroprocesorové techniky TVY]] | |||
--[[Uživatel:MHadackova|MHadackova]] 8. 4. 2010, 14:43 (UTC) | |||
--[[Uživatel:MHadackova|MHadackova]] 8. 4. 2010, 14:43 (UTC)<br> | |||
--[[Uživatel:Arni|Arni]] 27. 5. 2010, 13:51 (UTC) |
Aktuální verze z 27. 5. 2010, 13:51
Elektronka je zařízení, které usměrňuje a zesiluje elektrické signály. Její složení činí několik elektrod v uzavřené vakuové baňce.
Konstrukce
Rozlišujeme obvykle tři druhy elektrod:
• Katoda
• Anoda
• Mřížka
Elektrody jsou umístěny v uzavřené baňce (převážně skleněné, výkonové elektronky jsou obvykle keramické nebo i kovové baňky), z níž je vyčerpán vzduch. Konstrukce elektronky se vyvinula ze žárovky na základě objevu T. A. Edisona z roku 1883.
Jak funguje
Nejjednodušší druh elektronky je dioda s přímým žhavením. Jedná se o žárovku s přidanou další elektrodou - anodou. Jedním zdrojem proudu rozžhavíme vlákno (katodu) na přibližně 800 °C. Druhý zdroj připojíme mezi anodu a katodu tak, aby anoda měla kladné napětí. Elektrony, které jsou teplem uvolněny (termoemise) z katody do okolního prostoru budou přitaženy na anodu. Elektronkou protéká proud. Protože domluvený směr proudu v elektrických obvodech je od kladného k zápornému pólu, říkáme, že proud teče z anody ke katodě. Ve skutečnosti je směr elektronů opačný. Pokud přepólujeme zdroj napětí mezi katodou a anodou, nejsou uvolněné elektrony přitahovány a proud mezi anodou a katodou neteče. V tomto zapojení slouží dioda jako usměrňovač.
Druhy elektronek
Elektronky se dělí:
1) Podle počtu elektrod
• dioda
• trioda
• tetroda
• pentoda
• svazková tetroda
• hexoda
• heptoda
• oktoda
• nonoda
• enioda
2) Podle účelu
• Usměrňovací (dioda)
• Zesilovací (trioda, tetroda, svazková tetroda, pentoda)
• Nelineární, spínací (thyratron, krytron)
• Indikační
(magické oko - elektronka vybavená luminiscenční vrstvou užívaná ke zobrazování intenzity signálu, doutnavka, digitron)
3) Podle druhu žhavení
• Zobrazovací (obrazovka)
• Mikrovlnné (magnetron)
• přímo žhavené - žhavící vlákno je zároveň katodou
• nepřímo žhavené - katoda není vodivě spojena se žhavícím vláknem
Elektronky jsou žhaveny elektrickým proudem a mohou být přímo nebo nepřímo žhaveny. Přímo žhavené katody se vyznačují tím, že emitujícím kovem přímo protéká žhavicí proud. Rozdělujeme je do skupin:
• vlákna z čistých kovů (např. wolfram - vysokou teplotou se katoda rychle rozprašuje, vlákno se v nejvíce porušeném místě snadno přepálí nebo zlomí.)
• povlaková, pokrytá kysličníky (pro malé výkony, umožňují snížení teploty vlákna při dobré emisi elektronů)
• kovová vlákna s povlakem silně emitujících kovů (Nanášení emisní vrstvy na vlákna se provádí protahováním vlákna vhodnými roztoky nebo usazováním baryových par. Povlaková vlákna umožňují při stejné emisi elektronů snížení teploty s následným prodloužením životnosti elektronky a úsporami energie v důsledku menšího žhavicího proudu.)
<=Magické oko Chyba při vytváření náhledu: Chybějící soubor <=Svazková tetroda
Vužití
Elektronky byly součástí prakticky veškeré elektroniky první poloviny dvacátého století. Používaly se i u prvníchů (například ENIAC). V druhé polovině dvacátého století začaly být vytlačovány tranzistory.
Citace
Otázky k opakování z referátů mikroprocesorové techniky TVY
--MHadackova 8. 4. 2010, 14:43 (UTC)
--Arni 27. 5. 2010, 13:51 (UTC)