Elektronka

Elektronka je zařízení, které usměrňuje a zesiluje elektrické signály. Její složení činí několik elektrod v uzavřené vakuové baňce.

KONSTRUKCE

Rozlišujeme obvykle tři druhy elektrod:

• Katoda

• Anoda

• Mřížka

Elektrody jsou umístěny v uzavřené baňce (převážně skleněné, výkonové elektronky jsou obvykle keramické nebo i kovové baňky), z níž je vyčerpán vzduch. Konstrukce elektronky se vyvinula ze žárovky na základě objevu T. A. Edisona z roku 1883.

JAK FUNGUJE

Nejjednodušší druh elektronky je dioda s přímým žhavením. Jedná se o žárovku s přidanou další elektrodou - anodou. Jedním zdrojem proudu rozžhavíme vlákno (katodu) na přibližně 800 °C. Druhý zdroj připojíme mezi anodu a katodu tak, aby anoda měla kladné napětí. Elektrony, které jsou teplem uvolněny (termoemise) z katody do okolního prostoru budou přitaženy na anodu. Elektronkou protéká proud. Protože domluvený směr proudu v elektrických obvodech je od kladného k zápornému pólu, říkáme, že proud teče z anody ke katodě. Ve skutečnosti je směr elektronů opačný. Pokud přepólujeme zdroj napětí mezi katodou a anodou, nejsou uvolněné elektrony přitahovány a proud mezi anodou a katodou neteče. V tomto zapojení slouží dioda jako usměrňovač.

DRUHY

Elektronky se dělí:

1) Podle počtu elektrod

• dioda

• trioda

• tetroda

• pentoda

• svazková tetroda

• hexoda

• heptoda

• oktoda

• nonoda

• enioda

2) Podle účelu

• Usměrňovací (dioda)

• Zesilovací (trioda, tetroda, svazková tetroda, pentoda)

• Nelineární, spínací (thyratron, krytron)

• Indikační

== • magické oko

• doutnavka

• digitron ==

• Zobrazovací (obrazovka)

• Mikrovlnné (magnetron)

VYUŽITÍ

Elektronky byly součástí prakticky veškeré elektroniky první poloviny dvacátého století. Používaly se i u prvníchů (například ENIAC). V druhé polovině dvacátého století začaly být vytlačovány tranzistory.