Elektronka

Elektronka je zařízení, které usměrňuje a zesiluje elektrické signály. Její složení činí několik elektrod v uzavřené vakuové baňce. KONSTRUKCE Rozlišujeme obvykle tři druhy elektrod: • Katoda • Anoda • Mřížka

Elektrody jsou umístěny v uzavřené baňce (převážně skleněné, výkonové elektronky jsou obvykle keramické nebo i kovové baňky), z níž je vyčerpán vzduch. Konstrukce elektronky se vyvinula ze žárovky na základě objevu T. A. Edisona z roku 1883. JAK FUNGUJE Nejjednodušší druh elektronky je dioda s přímým žhavením. Jedná se o žárovku s přidanou další elektrodou - anodou. Jedním zdrojem proudu rozžhavíme vlákno (katodu) na přibližně 800 °C. Druhý zdroj připojíme mezi anodu a katodu tak, aby anoda měla kladné napětí. Elektrony, které jsou teplem uvolněny (termoemise) z katody do okolního prostoru budou přitaženy na anodu. Elektronkou protéká proud. Protože domluvený směr proudu v elektrických obvodech je od kladného k zápornému pólu, říkáme, že proud teče z anody ke katodě. Ve skutečnosti je směr elektronů opačný. Pokud přepólujeme zdroj napětí mezi katodou a anodou, nejsou uvolněné elektrony přitahovány a proud mezi anodou a katodou neteče. V tomto zapojení slouží dioda jako usměrňovač.

VYUŽITÍ Elektronky byly součástí prakticky veškeré elektroniky první poloviny dvacátého století. Používaly se i u prvníchů (například ENIAC). V druhé polovině dvacátého století začaly být vytlačovány tranzistory.