Síly v přírodě

Gravitační síla

[1]

Gravitace je zdaleka nejslabší interakce, ale má největší dosah. Termín „největší dosah“ odkazuje nejen na to, že klesá s kvadrátem vzdálenosti, ale i že její účinek není vyrušen účinky opačně nabitých těles jako je tomu u elektromagnetické síly. Na rozdíl od ostatních interakcí, gravitace působí univerzálně na všechny látky a energie. Vzhledem k jejímu dosahu a tomu, že je úměrná jen hmotnosti objektu a ne například znaménku náboje, je rozhodující silou interakce velmi vzdálených objektů.

Gravitací se zdůvodňují fenomény, jako je struktura galaxií, černá díra, velký třesk, oběžná dráha planety, ale i padání předmětů; či proč nemůžeme zvednout těžké předměty.

Gravitace byla jako první interakce popsána matematickými vzorci. Isaac Newton ji popsal v Newtonově gravitačním zákonu poměrně dobrou aproximací. V r. 1916 Albert Einstein zveřejnil obecnou teorii relativity, která popisuje gravitaci pomocí zakřivení časoprostoru.

V současnosti se vědci snaží o spojení teorie obecné relativity a kvantové mechaniky do teorie kvantové gravitace. V této teorii by měli gravitaci přenášet částice gravitony, ty ale dosud nebyly pozorovány.

Elektromagnetická síla

[2]

Elektromagnetická síla působící mezi elektricky nabitými částicemi je často rozdělována na elektrostatickou sílu, působící na nabitá tělesa v klidu, a kombinaci elektrické a magnetické síly působící na tělesa pohybující se relativně vůči sobě.

Elektromagnetická síla je poměrně silná ve větších vzdálenostech, a proto je zodpovědná za většinu každodenních jevů, lasery a rozhlasem počínaje až po strukturu atomu kovu či duhu.

Elektromagnetismus byl klasicky popsán Maxwellovými rovnicemi koncem 19. století. Oblast kvantové fyziky kvantová elektrodynamika popisuje elektromagnetické jevy pomocí výměny fotonů.

Slabá interakce

[3]

Slabá interakce působí na všechny leptony a kvarky. Je to jediná síla působící na neutrino (působí na ně i gravitační síla, ale tak slabě, že to není v laboratorní praxi možné měřit). Slabá interakce umožňuje leptonům a kvarkům interagovat. Slabá jaderná interakce je zodpovědná za některé atomární jevy jako rozpad beta. Nosiči slabé interakce jsou bosony W± a Z

Silná interakce

[4]

Silná jaderná interakce je síla držící nukleony a kvarky u sebe v jádrech atomů, je zde natolik silná, že udrží dva protony v jádře helia, přestože se elektromagneticky odpuzují. Jejími nosiči jsou gluony.

Zdroje: http://cs.wikipedia.org/wiki/Z%C3%A1kladn%C3%AD_interakce; http://cs.wikipedia.org/wiki/Gravitace; http://cs.wikipedia.org/wiki/Elektromagnetick%C3%A1_s%C3%ADla; http://cs.wikipedia.org/wiki/Slab%C3%A1_interakce; http://cs.wikipedia.org/wiki/Siln%C3%A1_interakce

--Jcharvat 31. 5. 2010, 07:21 (UTC)