Elektromagnetické záření

Elektromagnetické záření je kombinace příčného postupného vlnění magnetického a elektrického pole tedy elektromagnetického pole. Elektromagnetickým zářením se zabývá obor fyziky nazvaný elektrodynamika, což je podobor elektromagnetismu. Infračerveným zářením, viditelným světlem a ultrafialovým zářením (viz níže) se zabývá optika.

Jakýkoli elektrický náboj pohybující se s nenulovým zrychlením vyzařuje elektromagnetické vlnění. Když vodičem (nebo jiným objektem, např. anténou) prochází střídavý elektrický proud, vyzařuje elektromagnetické záření o frekvenci proudu. Na elektromagnetické záření se stejně jako na cokoliv jiného dá nahlížet jako na vlnu nebo proud částic. Jako vlnu je charakterizuje rychlost šíření (rovná rychlosti světla ve vakuu), vlnová délka a frekvence. Částicí elektromagnetického vlnění je foton. Energie fotonu E = hf, kde h = 6,626 × 10−34 J·s = 4,14 × 10−15 eV·s je Planckova konstanta, f je frekvence.

Elektromagnetické pole může ve vodiči indukovat proud a naopak, toho se využívá v anténách. Elektromagnetické vlnění mohou pohlcovat molekuly, přijatá energie se bude přeměňovat na teplo. Toho se využívá v mikrovlnné troubě.

Vlastním přenašečem elektrické energie je právě elektromagnetické pole jako takové (nikoliv tedy ani napětí ani proud, což jsou pouze vnější projevy tohoto pole

Část viditelného spektra

zde

Druhy elektromagnetického záření

Související informace lze nalézt také v článku Elektromagnetické spektrum

Řazeno sestupně podle vlnové délky:

     * Rádiové vlny
         o Dlouhé vlny
         o Střední vlny
         o Krátké vlny
         o Velmi krátké vlny
         o Ultra krátké vlny
         o mikrovlnné záření, pod které patří i Centimetrové vlny a kratší
   * Infračervené záření
   * Světlo
   * Ultrafialové záření
   * Rentgenové záření
   * Gama záření

                                                                    zdroj: www.wikipedia.org

Elektromagnetické záření